„Šla jsem okolo a slyšela jsem vás, jak si tu povídáte,“ odvětila. „No, někdy to dělám,“ snažil jsem tu situaci zachránit menší lží. „Mě lhát nemusíte, také je vidím,“ poznamenala. „Koho?“ „No, přece…“ – „Paní Broenhedová, kde jste?“ přerušil nás hlas zpovzdálí. Byla to sestra Hamiltonová. „Jinak, já sem Fren,“ zamumlala a zmizela. Ještě chvíli jsem seděl a nechápal. Poté jsem zvedl zrak ke košatému stromu, když se mi do hlavy dostal zmatek. Nějaký příval podivných vzpomínek. Trhané kousky se však pomalu skládaly dohromady. V první okamžik to vypadalo, že se to všechno spojuje a dává smysl. Byl to jen dojem, který se rozplynul, stejně tak rychle jako přišel…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506386