KONEC UTRPENÍ V RODINÁCH A VZTAZÍCH
Naprostá většina gynekologických potíží je z psychosomatického pohledu spojena s tématem matky. Výjimku tvoří opakující se výtoky, které psychosomatika interpretuje jako pláč v důsledku mála pozornosti a láskyplných projevů v partnerském vztahu. Specifický příklad pak tvoří onemocnění vnějšího pohlavního ústrojí, které bývá psychosomaticky spojováno také s prožíváním sexuality. Opět je důležité připomenout, že ke gynekologickým potížím je zapotřebí přistupovat komplexně, tedy zohlednit i onemocnění bakteriemi nebo viry. I zde se však ukazuje, že stav, odolnost a zdraví ženského pohlavního ústrojí odráží také emoční prožívání ženy (zpětnovazebné propojení psychiky a těla) a to, jak se o sebe stará. Vivien (40) pocházela z rodiny, kde se v každé generaci objevoval osud zatvrzelých žen, které byly citově uzavřené, nespokojené a nesly na bedrech velkou zátěž. Rodových informací z minulosti měla výjimečně mnoho, a tak si byla vědoma diagnózy své prababičky z matčiny strany, která zemřela na rakovinu vaječníků. Její dceři bylo tehdy 11 let a měla dva bratry. Její matka se starala o vše – o statek, děti, o manžela i domácnost. Po její smrti připadlo vše automaticky na Vivieninu babičku. Všem ostatním z rodiny to připadalo naprosto samozřejmé. A tak se babička Vivien dřela už od dětských let. Nikoho asi nepřekvapí, že se provdala, jakmile dovršila 18 let. Chtěla pryč. Ale nikdy nedokázala rodinu opustit úplně. Tak dřela dvojnásobně – v původní rodině, která jí neváhala citově manipulovat, i v rodině nové, přičemž se jí v 19 letech narodila dcera. Když jí bylo pouhých 34 let, musela pro vleklé závažné potíže podstoupit operaci, při níž jí byla odejmuta děloha. Zemřela ve věku 60 let na zástavu srdce. Její dcera, Vivienina máma, si ji pamatuje jako udřenou a nešťastnou ženu. Dědeček Vivien byl podobný jako otec její babičky – nepomáhal, neangažoval se. Měli spolu ještě o 6 let mladšího syna, strýce Vivien. Ve věku 20 let zemřel při autonehodě. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506325