„Já tě chci, Evčo, ale nevim. Jsem s tebou a za zády mi stojí nešťastnej Zrzek a brečí. Jeho slzy mi padaj na ty záda a pálej. A ty, krásnej lháři, když zradíš Zrzka, nezradíš i mě?“ „On se otřepe a určitě nezůstane sám, Dane. Ještě pořád je to mladý a nádherný chlap. Navíc, když nezpychne a nezhloupne, má před sebou docela skvělou budoucnost. A mně to také není jedno, Dane. Mám Zrzka pořád ještě rád. Protože to, co jsme spolu prožili, se nedá smáznout houbou na mytí školní tabule. Ale na to Slovensko bych šel tak, jako tak. Stalo se a chci tam jít s tebou. Ale je mi jasné, že tě nemůžu k ničemu nutit. Paní Božena Němcová řekla, že láska se nedá vyprosit, ani vyhrozit. A to sedí. Přesto tě prosím. Musíš se rozhodnout a nemáš na to moc času. Řeknu ti pravdu. Myslel jsem to jinak, když jsme se potkali u Zrzka před těmi dveřmi. Že tě prostě ukecám a Zrzkovi ukradnu. Že jej tím potrestám za to divadlo, co nám tak dlouho oběma hrál. Ale zamiloval jsem se a neumím si vedle sebe představit nikoho jiného, než tebe. Fakt ne.“ „Já si tě musím ještě vočuchat a párkrát schovat to tvý voňavý v sobě, Evane. A zalehnout tě, vohřát a zalejt. Jsem prostě takovej. Vopravdovej chlap. Bejk. Zrzek to vyhrál i tim, že mě neměnil na něco jinýho. Nechal mě prostě bejčit. Dostal tak ze mě úplně všecko, čeho jsem v posteli schopnej. Ti před ním mě chtěli měnit a vychovávat a nakonec se mi ani nepostavil. Nemilovali mě. Jenom ničili.“ „Nebudu tě měnit a dělat z tebe plyšového medvídka, Dane. Akorát už bys mohl svléknout ty šaty z parku a mluvit jako příští vysokoškolák. Já to neříkám kvůli sobě, nestydím se za tebe. Ale bude
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506296
to lepší pro tebe. Opakuju znova a naposledy. Budu moc rád, když pojedeme na to Slovensko spolu.“ Milovali se a Dan uvěřil. Uvěřil, že je to láska. Byli pak spolu každý den. Nazí i oblečení, v trávě i na výstavě obrazů, na koncertě, nebo na koupališti v Podolí. Zrzek si myslel, že mají prázdniny a po nich bude všechno, jako dřív. Jen Evan to bude mít z Bratislavy do Prahy dál a neuvidí se každý víkend. Dan se bude muset víc snažit. Zrzek měl dost práce a byl i na dovolené. Musel dopsat další hru, musel se učit psát scénáře, musel chodit do práce. Někdy nestíhal a byl zoufalý, ale v takové chvíli byl rád, že se nemusí starat ještě o Evana a Dana. Když na konci prázdnin Dan zazvonil dole u dveří, zmáčkl Zrzek bzučák a nečekal nic nového. Velmi se divil, když do dveří vešli oba. Evan iDan. Evan určitě nepřišel kvůli milování, to by si s sebou nevzal kámoše z parku. Ale nepřišli mě ani deptat. Ani jeden se netvářil jako vítěz. Myslím, že nevědí jeden o druhém. Moji plyšoví medvídci. „To mě podrž,“ komentoval jejich příchod Zrzek a začal větřit. „Přišli jsme ti říct, Zrzku, že na tu vysokou na Slovensku jedeme oba. Strejda a naši tátové vzali za správné dveře, aby to klaplo a klaplo to.“ Ani slovo o tom, že se milují a že už nemohou vůbec nic slíbit. Ani o tom, že se potkali u Zrzkových dveří. Nechtěli za sebou nechat Zrzka zdrceného a poraženého. „Hm, přeju vám to, kluci. Žilina není konec světa. Někdy určitě do Prahy přijedete, ne? Nebo já za vámi, třeba z Brna, až tam budu na delší dobu kvůli divadlu. Z Brna je to kousek.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506296
„Ze začátku to nepůjde, budeme si zvykat na ten rozdíl, mezi vysokou a střední školou. Na jiné město, jazyk, na nové lidi. Určitě nepřijedeme v září, to škola začne. A možná ani v říjnu. Mám pocit, že to nebude úplně jednoduché. Zvyknout si na tolik novot. Ale jsme z jedné školy a z jedné třídy, takže kámoši a budeme si pomáhat. Myslím docela rádi. Na střední jsme spolu neměli problém.“ Evan vynechal to, že bude s Danem bydlet. I tak viděl, že to Zrzka dost porazilo. „Takže prostě nemám očekávat nic moc?“ „My ti nemůžeme nic moc slíbit, Zrzku. Já teď mluvím samozřejmě za sebe, ale Dan to bude mít stejné. Bude se učit a bude si zvykat na spoustu nových věcí. Děkuji ti za všechno a zařiď se podle svého. Psali o tobě v novinách, prý máš velkou budoucnost. Já na tebe určitě nikdy nezapomenu. Tomu můžeš věřit. Ale život jde dál. Náš, i ten tvůj. Tak díky a hodně štěstí.“ Evan dal Zrzkovi pusu a stiskli si ruce. Dan se rozloučil jen podáním ruky. Ani teď nepromluvil. Vždyť Evik řekl všechno, co měl. Za oba. Nač to ještě rozpatlávat. Zrzek je krásný chlap, umělec i lump, ale na kříž určitě nepatří. Měl nás oba rád a my jeho. Nač trnová koruna a hřeby v rukou. Už abychom byli venku a bylo to za námi. Na ulici si Dan oddechl a ožil. Pak, lidi nelidi, dal Evanovi pusu. Když se rozhodl pro Evana, spadlo z něj jedno velké břemeno. Kámen, velký jako malá hora. Od toho okamžiku věděl, že budou spolu děj se co děj, dokud jeden z nich nezemře. Ta jistota jej udělala ještě silnějším a začal se na společný život opravdu těšit. Už nic jenom jako. Už nic nikomu za zády, nebo naschvál. Všechno doopravdy. Až
100 Ukázka elektronické knihy