„Já tě chci, Evčo, ale nevim. Jsem s tebou a za zády mi stojí nešťastnej Zrzek a brečí. Jeho slzy mi padaj na ty záda a pálej. A ty, krásnej lháři, když zradíš Zrzka, nezradíš i mě?“ „On se otřepe a určitě nezůstane sám, Dane. Ještě pořád je to mladý a nádherný chlap. Navíc, když nezpychne a nezhloupne, má před sebou docela skvělou budoucnost. A mně to také není jedno, Dane. Mám Zrzka pořád ještě rád. Protože to, co jsme spolu prožili, se nedá smáznout houbou na mytí školní tabule. Ale na to Slovensko bych šel tak, jako tak. Stalo se a chci tam jít s tebou. Ale je mi jasné, že tě nemůžu k ničemu nutit. Paní Božena Němcová řekla, že láska se nedá vyprosit, ani vyhrozit. A to sedí. Přesto tě prosím. Musíš se rozhodnout a nemáš na to moc času. Řeknu ti pravdu. Myslel jsem to jinak, když jsme se potkali u Zrzka před těmi dveřmi. Že tě prostě ukecám a Zrzkovi ukradnu. Že jej tím potrestám za to divadlo, co nám tak dlouho oběma hrál. Ale zamiloval jsem se a neumím si vedle sebe představit nikoho jiného, než tebe. Fakt ne.“ „Já si tě musím ještě vočuchat a párkrát schovat to tvý voňavý v sobě, Evane. A zalehnout tě, vohřát a zalejt. Jsem prostě takovej. Vopravdovej chlap. Bejk. Zrzek to vyhrál i tim, že mě neměnil na něco jinýho. Nechal mě prostě bejčit. Dostal tak ze mě úplně všecko, čeho jsem v posteli schopnej. Ti před ním mě chtěli měnit a vychovávat a nakonec se mi ani nepostavil. Nemilovali mě. Jenom ničili.“ „Nebudu tě měnit a dělat z tebe plyšového medvídka, Dane. Akorát už bys mohl svléknout ty šaty z parku a mluvit jako příští vysokoškolák. Já to neříkám kvůli sobě, nestydím se za tebe. Ale bude
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506296