Alpské lyžování SUPER-G
Bambouskovu paralympijskou přípravu zkomplikovala zlomenina.
Při jízdě pouští nahlas televizi a korejsky, šedesát minut to dělá nějaké uuu, uuu. Dneska jsme řekli šoférovi, ať to vypne, nebo dá anglicky, a on to přepnul na box a fotbal, a tam korejsky řvali ještě víc. A ještě předtím žvatlali ve zprávách, že je tam na setkání Trump s Kimem, ale my tomu nerozumíme.“ A konečně v kategorii sedících se z kopce na svém monoski neohroženě rozjel do údolí další nováček Pavel Bambousek, který se lyžování na speciálně upravené jedné lyži věnuje už od roku 2004. Jinak pracuje pro pojišťovnu, jež pořádá školní besedy o prevenci úrazů. I on pojal hodnocení 19. místa s lehkým úsměvem a nadhledem. „Tak jsem celý, v cíli. Já to beru. Ten sjezd byl letos můj první i poslední. Nedělal jsem si přehnané ambice. Leden byl díky zlomené noze mimo, jsem rád, že jsem se dostal vůbec do kondice závody absolvovat. Jízda nebyla dokonalá, mělo to spoustu much, i trať už byla jetá. V TV to není vidět, ale terén vypadá v realitě jinak. Přede mnou se spustilo ze svahu asi 100 lidí, že? Bylo to znát. Přede mnou navíc jedou kluci, kteří sice neměli tolik sjezdů nebo bodů, ale výkonnostně jsou to praví střelci, jenže tím, že jeli až ke konci, tak jim to připsalo pět šest sekund.“
V neděli ráno, kdy se schylovalo k závodům v super-G, bylo nebe precizně vymeteno a všechen sníh, který předchozího dne zvesela tál, během noci zase zamrzl v ledové jazyky. Řidič, který vezl zástupce médií od hlavního tiskového střediska do hor, si to uháněl vskutku svižně. Ačkoliv před kruhovými objezdy upozorňovaly značky na povinné snížení rychlosti na 20 km/hod, a na ostatních úsecích nové silnice, vystavěné pro potřeby účastníků olympijských her, se smělo maximálně šedesátkou, tachometr ukazoval 80, chvílemi stovku, a v jednom z tunelů dokonce 110 km/hod! A protože většina vozů, včetně autobusů, používá v Koreji automatickou převodovku, a plynulá práce s plynovým pedálem u šoférů z povolání nebo brigádníků není ideální, uběhla cesta pod sjezdovku sice rychle, ale „kodrcavě“. A veselý den nás nečekal. Naopak. Byl plný smutných vyjádření… Zrakově postižených dívek a žen se na startu ohlásilo o tři víc než ve sjezdu. Jedenáct. Nicméně Anička Pešková s Míšou Hubačovou si podržely identické závodní číslo. Osmičku. Jenže v disciplíně, ze které má doma v krabici uloženy obě paralympijské medaile, skončila na úplném chvostu. A přitom si nahlas opakovala – vždyť jsem jela tak jako před osmi lety v Kanadě! Myslela si, že když to tehdy stačilo na bednu, tak teď do poloviny výsledkové listiny? Jenže soupeřky jsou stále lepší a v záloze čeká na šanci nastupující dravé mládí. V závodě, jenž ovládla slovenská sběratelka cenných kovů Henrieta Farkašová, obsadila naše dvojice 11. místo časem 1:47,76. „Když jsem ho po dojezdu viděla, byla jsem překvapená a zkla-
Vaverkův cíl - dojet do cíle - splněn.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506099