které záhy přešlo v tiché vrnění, až nakonec utichlo úplně a kolem dokola se rozléhalo jen šplouchání vln. Feng Fan cítil, že klesá. Moře okolo něj pozvolna měnilo tvar. Vypouklý vrcholek mořské velehory se zplošťoval, jako když se rozevírá obrovský deštník. Věděl, že hora pod ním mizí a on padá k hladině z výšky devíti tisíc metrů. Pád trval jen pár minut. Věděl, že se setrvačností pádu ocitl pod hladinou, která už klesat přestala. Naštěstí se nezanořil příliš hluboko a rychle vyplaval zpět nad hladinu. Kolem něj se široko daleko rozprostírala úplně obyčejná mořská hladina. Vodní velehora zmizela beze stopy, jako by nikdy neexistovala. Taky bouře ustala. Byla sice prudká, ale přehnala se rychle a rozvířila jen povrch hladiny, takže se moře brzy uklidnilo. Krystalická mračna se už také téměř rozplynula, na oblo ze se zase třpytily hvězdy. Feng Fan vzhlédl k hvězdnému nebi a představoval si ten daleký svět, vzdálený natolik, že i světlo se unavilo, než k němu docestovalo. Někde tam kdysi dávno zvedl Gagarin Bublinového světa hlavu stejně jako on a stejně jako on hleděl z mořské hladiny ke hvězdám. Jejich duše se i přes tu ne konečnou poušť času a prostoru propojily. Vtom se Feng Fanovi udělalo zle a začal zvracet; v ústech cítil krev. V devíti tisících metrech dostal zřejmě vysoko horskou nemoc a ten plicní otok teď krvácel. Věděl, jak je to nebezpečné. Cítil, jak jeho tělo těžkne, vůbec se nedokázal pohnout. Na hladině ho držela pouze záchranná vesta. Nevěděl, jaký osud potkal Thalassii, ale jedno bylo v zásadě jisté — v okruhu tisíce kilometrů žádná loď není. Když stoupal k vrcholu mořské hory, cítil, že je jeho život naplněný; v tom okamžiku by se smrti ochotně podvolil. Teď však nebylo na světě člověka, který by se jí bál víc. Zdolal skalnatou střechu světa, pokořil i nejvyšší vrcholek tvořený 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS506078