98
n o r a
r o b e r t s
•
s k l e n ě n ý
o s t r o v
„Psa bys měla zvládnout.“ „Ještě jsem nepotkala psa, kterého bych nezvládla. A zvládnu i Liama a obchod.“ Doyle zatočil na dlouhou štěrkovou cestu. Dům stál poměrně daleko od silnice a stodola ještě dál. Pes několikrát dunivě a varovně štěkl, ale Riley vystoupila a upřeně se na něj zadívala. Pes prkenně vykročil k ní. „Nech toho, chlapáku.“ „Kouše jenom trochu.“ Štíhlý muž, který vyšel ze stodoly, měl tvídovou čepici, zpod níž trčely ocelově šedé vlasy, neforemnou bundu a džíny. Zazubil se a se zjevným pobavením si opřel ruce o úzké boky. Riley mu oplatila úsměv a mávla na psa. „Tak si mě pojď očichat, kámo.“ Pes dvakrát pomalu máchl ocasem. Přistoupil k ní, očichal jí nohy i oranžové boty a potom jí olízl ruku. „Ale ale.“ Liam se k ní taky přiblížil. „To je novinka. Je sice pravda, že nekouše, pokud mu neřeknu, ale normálně se hned nekamarádí s cizinci.“ „Psi mě mají rádi.“ Riley se sklonila a několikrát psa pohladila. „Jak se jmenuje?“ „To je náš Rory. A kdopak je váš hlídací pes za dnešního pěkného odpoledne?“ „Tohle je Doyle, patří k mé skupině.“ Podala Liamovi ruku. „Rád vás poznávám, doktorko Riley Gwinová. Náš přítel Sean o vás tvrdí, že jste chytrá a bystrá, jak to jenom jde. I vás rád poznávám, Doyle…“ Významně se odmlčel a natáhl k němu ruku. „McCleary.“ „Tak McCleary? Moje matka si vzala nějakého Jamese McClearyho, ale zemřel jí v druhé světové. Matka ovdověla s dítětem v břiše – s mým bráchou Jimmym. O tři roky později si vzala mého tátu, ale jsme příbuzní i s McClearyovými. Máte tu nějaké příbuzné, Doyle McCleary?“ „Je to možné.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505998