„Tohle je Barbara Righiová?“ Nemohla jsem tomu uvěřit. Mé pátrání začínalo dobře. „Přesně tak, ale jak to…“ „To je dlouhé vyprávění. Brzy na viděnou!“ Vyšla jsem na světlo a na chvíli jsem dostala strach, že jsem ji ztratila v radostném mumraji na trhu, ale pak jsem ji uviděla vyčnívat o pár metrů níž a přidala jsem do kroku. „Barbaro?“ zavolala jsem, když už jsem jí stála téměř za zády. Otočila se a výhružně se na mě podívala. Kolem očí měla temně fialové kruhy, jako by ji někdo zmlátil, ale nechtělo se mi věřit, že by podobný přírodní úkaz bylo snadné zbít. Za namodralým otokem se každopádně vyjímaly dvě velké oříškové oči zbarvené lehce dozelena, protkané mapou drobných sytě červených žilek. „Co kurva chceš?“ Ne že bych čekala červený koberec a poklonu, ale aspoň usmát se mohla. „Zdravím, jmenuju se Sara a… ráda bych si s vámi popovídala, jestli nespěcháte.“ „Popovídala? Co jsi zač, dej si odchod.“ I hlas měla hrubý, ale rozhodla jsem se, že se nenechám zastrašit. Abych pravdu řekla, cítila jsem, že mám před sebou křehkou bytost, a ten paradox mnou silně otřásl. Na tak protichůdný pocit jsem nebyla připravená, ale hrálo to v můj prospěch, protože jsem nasadila milejší tón než předtím, kdy jsem mohla znít moc inkvizitorsky, a dokonce se mi podařilo se usmát. „Můžu tě pozvat na něco k pití?“ Ukázala jsem na bar a instinktivně jsem přešla k tykání: bylo zbytečné chovat se k ní formálně. „Ne, ale můžeš mi za to popovídání dát dvacet eur.“ Její odpověď mě vyděsila. Té holce nemohlo být víc než dvacet, ale byla takový asociál, že si chtěla za konverzaci nechat platit. Napadlo mě, že má finanční problé-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505836