Walesu než celoročně slunečné Algarve, které popisovaly cestovní kanceláře. V den, kdy jsme přiletěli, lilo jako z konve a ty jsi šílela z toho, že Ellie nebude mít co na sebe. Jako sedmiletá byla moc malá na to, aby si mohla půjčit něco od tebe. Kde můžeme koupit punčocháče? A pořádnou pláštěnku, ne to, co připomíná igelitovou tašku? Mě výlety až tak nezajímaly; já chtěl jen být s vámi dvěma, do zblbnutí sledovat kreslené pohádky, hrát karty, o kterých se mi pak i zdálo. Po troše přesvědčování z mé strany jsme přesně toto dělali. S vámi dvěma přitulenými ke mně z každé strany na sedačce jsem nemohl být šťastnější, Mags. Upřímně nemohl. Poslední večer jsme šli na večeři do restaurace, kde Eleanor všechny okouzlila. To bylo štěstí, protože jsme dostali ten nejlepší stůl – přímo u dveří, odkud byl vidět západ slunce nad oceánem, ale stál v závětří a nebyla tam zima. Na konci večeře jsi byla rozesmátá, vypili jsme skoro celou láhev vína a poklepávala jsi nohama o dlaždice v rytmu hudby, která se k nám linula z pláže pod námi. Chytla jsi mě za ruku. ,Pojď, Franku… zatančíme si!‘ Eleanor byla natolik ponořená do své knihy, že ani nevzhlédla. ,Prosím…‘ ,Dobře, tak jeden tanec,‘ odpověděl jsem. ,Eleanor?‘ Vzhlédla a prstík přidržovala na rozečteném řádku. ,My si jdeme zatančit – chceš jít s námi?‘ Zavrtěla hlavou. ,Budeme jen támhle dole, broučku.‘ Ukážeš prstem, ale ona už se zase soustředí na svou knihu. Provizorní taneční parket není daleko, ale je tam mnohem víc lidí, než jak to z restaurace vypadalo. Přesto s rytmem, pískem a vínem, se ponořím do hudby, pažemi tě objímám kolem pasu. Po třech písničkách skončíme; je pozdě a odlétáme brzy ráno. Posledních pár metrů z pláže tě nesu na zádech. Oba se smějeme a já •
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505478