72 Chirurgická onkologie je membránový tyrozinkinázový receptor a u člověka je lokalizován na chromozomu 2p23. U malé skupiny nádorů byla zjištěna inverze tohoto chromozomu, v jejímž důsledku vzniká fúzní gen EML4-ALK s následnou expresí proteinu s určitou aktivitou, vyskytující se převážně u adenokarcinomů. Protein se skládá z 1620 aminokyselin a vykazuje tkáňově specifickou expresi, zejména v mozku, střevech, varlatech a plicích.
5.3.3 Nádory prsu Součástí molekulárně-patologického vyšetření karcinomu prsu je hodnocení onkoproteinu Her2/neu. Tento onkoprotein je produktem genu Her2/neu, který se nachází na dlouhém raménku chromozomu 17 v oblasti q11.2–q12. Jedná se o transmembránový receptor s tyrozinkinázovou aktivitou o hmotnosti 185 kDa. Onkoprotein Her2 patří do široké rodiny HER, homologů EGFR (epidermal growth factor receptor) a má význam pro buněčný růst a transdukci signálu v buňce. Za normálních podmínek je zastoupení těchto receptorů v jedné buňce prsní žlázy okolo 20 000 kopií. Při overexpresi může počet receptorů Her2 vzrůst až na několik milionů, což je ve většině případů přímý důsledek amplifikace genu Her2/neu. U pacientek s pozitivitou Her2 měl tento fakt v minulosti spíše negativní prognostický význam. Se zavedením Trastuzumabu (Herceptin®) do léčby se situace změnila. Trastuzumab je humanizovaná monoklonální protilátka proti receptoru Her2, a je tedy vhodná pro pacientky s agresivnějším Her2 pozitivním nádorem. Za pozitivní Her2 dnes považujeme dle doporučení American Society of Clinical Onkology a College of American Pathologists pacientky s podílem pozitivních buněk (3+) stanovených IHC v 30 % nádorové tkáně a poměrem HER2/CEP17 stanoveným in situ hybridizací (ISH). Overexpresi těchto receptorů obvykle detekujeme pomocí imunohistochemie (IHC). Cytogenetické metody stanovují amplifikaci příslušného genu Her2/neu, na jehož podkladě dochází k overexpresi proteinu HER2. Jednou z cytogenetických metod je hybridizace in situ (ISH), která může být prováděna s fluorescenčním značením FISH nebo značením chromogenem CISH či stříbrem SISH apod. [19]. Dalším molekulárním markerem sledovaným se stále zvyšujícím se zájmem u populace karcinomu prsu jsou geny BRCA, které jsou zodpovědné za hereditární výskyt tohoto nádorového onemocnění. V současné době jsou známy dva hlavní geny BRCA1 a BRCA2, které v mutovaném stavu korelují s predispozicí ke vzniku nádoru prsu. Ztrátové mutace v BRCA genech vykazu-
jí autozomálně dominantní dědičnost s odhadovaným kumulativním rizikem pro vznik nádoru prsu 84 % do věku 60–70 let. Geny BRCA1 a BRCA2 jsou sekvenčně nepříbuzné proteiny, které se nacházejí společně v multiproteinových komplexech významných pro udržení stability genomu. Proteiny BRCA1 a BRCA2 jsou součástí komplexů řídících homologní rekombinaci a reparační procesy indukované DNA poškozením, dále se podílejí též na aktivaci transkripce, remodelaci chromatinu a regulaci buněčného cyklu. Mutace genu vede k nestabilitě genomu a kumulaci řady genových alterací v buňce a může vyústit až v její maligní zvrat. Vyšetření se rutinně provádí z periferní krve metodou přímé sekvenace. Další geny, kreré lze u karcinomu prsu sledovat, jsou KRAS, MET, PIK3CA, PTEN, BRAF TOP2A, mTOR apod.
5.3.4 Nádory žaludku Zhruba u 20 % adenokarcinomů žaludku je prokázána exprese receptoru Her2 korelující s horší prognózou. U těchto karcinomů bylo současně prokázáno signifikantní prodloužení celkové doby přežití při terapii trastuzumabem. Indikace léčby je podmíněna stanovením Her2 pozitivity tumoru, což se stanovuje IHC průkazem overexprese proteinu dle skórovacího systému pro karcinomy žaludku. Za pozitivitu lze považovat pouze membránovou imunopozitivitu. Zbarvení cytoplazmy hodnotíme jako artefakt. Skórovací systém pro karcinomy žaludku je odlišný od skórovacího systému pro karcinomy prsu. Jako pozitivní 3+ hodnotíme i tumory s inkompletní bazolaterální nebo laterální silnou expresí. Dále je nutné odlišit hodnocení endobiopsií a resekátů. U endobiopsií hodnotíme jako pozitivní výsledek při zastoupení 5 % imunopozitivních buněk, zatímco u resekátu od 10 % imunopozitivních buněk. U difuzních adenokarcinomů expresi IHC nestanovujeme u endobiopsií a i u resekátů může být interpretace sporná a je vhodnější využít průkazu amplifikace pomocí ISH.
5.3.5 Nádory kolorekta Účinnost terapie u kolorektálního karcinomu (CRC) se dnes odvíjí od diagnostiky prediktivních biomarkerů a molekulárních analýz. Molekulární analýza se u kolorektálního karcinomu v současné době zaměřuje na několik oblastí. První oblastí je testování signální dráhy EGFR/ERBB/HER, která je zásadní s ohledem na dostupnou cílenou léčbu anti-EGFR monoklonálními pro-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505474