Lisa Reganová
které procházely Gretcheninými průsvitnými závěsy, se líně vznášely částečky prachu. Jediná věc, která se tentokrát lišila, byly stopy jemného tmavého prášku na místech, které její důkazní tým poprášil ve snaze najít nějaké otisky. V obývacím pokoji znovu pečlivě zkoumala kruhový otisk bez prachu na odkládacím stolku. Věděla, že Noahovi připadal významný, ale sama si nebyla jistá, jestli něco znamená. To byl problém s místy činu. Protože je těžké zjistit, co je důležité, musíte ke všem stopám přistupovat jako k podstatným. Aspoň na první pohled. Znovu pomalu procházela domem a očima pátrala po něčem, co jí napoprvé uniklo. Ale jediné, čeho si tentokrát všimla a při první obhlídce ne, byla skutečnost, že Gretchen měla všechno své nádobí z plastu. Josie stála před otevřenými kuchyňskými skříňkami a prohlížela si každou položku. Čtyři misky, čtyři talíře, čtyři velké hrnky – vše plastové. Hrnky na kávu byly cestovní plastové. Výstřední, to jistě, ale skutečně to něco znamená? Josie v hlavě prakticky slyšela Noahův hlas: „Třeba je nešikovná.“ Ale v práci jí věci z rukou nepadaly a na stanici neměla problém používat porcelánové hrnky. V kapse bundy jí zapípal telefon, což ji vylekalo. Vylovila mobil a podívala se na displej. Doktor Larson jí obratem poslal jméno Douga Robinsona s jeho telefonním číslem na mobil. Ve zprávě mu poděkovala, zhasla všechna světla v Gretchenině domě a vrátila se k autu. Nenastartovala hned, ale vytočila číslo Douga Robinsona. Telefon čtyřikrát zazvonil, než ho zvedl nějaký muž. „Pan Robinson?“ ujistila se Josie. „Doug Robinson? Tady detektiv Josie Quinnová z dentonského policejního oddělení. V Pensylvánii...“ – 100 – Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505424