„Možná bys měl.“ „Potřebuju tě.“ Ne, ne, ne… Do čeho jsem se to zapletla? Možná Nick není tak úplně mimo, kam se hnu, tam je pokaždé moře problémů. „Nezasloužíš si ženu, jako jsem já.“ „Nechci tě odloudit od manžela nebo se ti nevhodně dvořit, Silvie, ale potřebuju tvou pomoc.“ „S čím?“ Vittorio se ohlédne přes rameno, nakloní se ke mně s lokty opřenými o kolena. „Musíš mi něco přeložit.“ „O čem to je?“ „Nemůžu ti to říct. Ne tady. Přijď za dva dny ke mně domů a všechno ti ukážu.“ Stisknu rty, abych zadržela nervózní smích. „Vážně si nemyslím, že by mě tvá rodina ráda znovu viděla.“ Vittorio zavrtí hlavou. „Přestěhoval jsem se. Koupil jsem dům u Canalu Grande. Nikdo se tam na tebe nebude dívat skrz prsty.“ „Takže jsi za vším udělal tlustou čáru?“ zeptám se pochybovačně. Nevím, kolik mužů by bylo ochotných přejít to, že je ve svatební den někdo nechal. „Musím si rozmyslet, co vlastně chci: být na tebe naštvaný, nebo využít tvoje znalosti pro svůj výzkum. A – nevykládej si to špatně – to druhé je pro mě důležitější.“ Odevzdaně zdvihnu ruce. „K službám.“ „Kde bydlíš? Pošlu pro tebe.“ „Hotel Danieli.“ „Doufám, že mi to tvůj manžel promine.“ Sleduju Nicka, jak klábosí s tou blondýnkou, a mám co dělat, abych si neodfrkla. „Žádný problém.“ Vittorio se spokojeně usměje. „Děkuju, ty jsi moje stará dobrá Silvia.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505248