„Možná bys měl.“ „Potřebuju tě.“ Ne, ne, ne… Do čeho jsem se to zapletla? Možná Nick není tak úplně mimo, kam se hnu, tam je pokaždé moře problémů. „Nezasloužíš si ženu, jako jsem já.“ „Nechci tě odloudit od manžela nebo se ti nevhodně dvořit, Silvie, ale potřebuju tvou pomoc.“ „S čím?“ Vittorio se ohlédne přes rameno, nakloní se ke mně s lokty opřenými o kolena. „Musíš mi něco přeložit.“ „O čem to je?“ „Nemůžu ti to říct. Ne tady. Přijď za dva dny ke mně domů a všechno ti ukážu.“ Stisknu rty, abych zadržela nervózní smích. „Vážně si nemyslím, že by mě tvá rodina ráda znovu viděla.“ Vittorio zavrtí hlavou. „Přestěhoval jsem se. Koupil jsem dům u Canalu Grande. Nikdo se tam na tebe nebude dívat skrz prsty.“ „Takže jsi za vším udělal tlustou čáru?“ zeptám se pochybovačně. Nevím, kolik mužů by bylo ochotných přejít to, že je ve svatební den někdo nechal. „Musím si rozmyslet, co vlastně chci: být na tebe naštvaný, nebo využít tvoje znalosti pro svůj výzkum. A – nevykládej si to špatně – to druhé je pro mě důležitější.“ Odevzdaně zdvihnu ruce. „K službám.“ „Kde bydlíš? Pošlu pro tebe.“ „Hotel Danieli.“ „Doufám, že mi to tvůj manžel promine.“ Sleduju Nicka, jak klábosí s tou blondýnkou, a mám co dělat, abych si neodfrkla. „Žádný problém.“ Vittorio se spokojeně usměje. „Děkuju, ty jsi moje stará dobrá Silvia.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505248
Pořád ta Silvia! Vittorio má mnoho PŘEDNOSTÍ, ale jednu velkou vadu – očekává, že bude pokaždé všechno podle něj. Nevydržela bych s ním celý život. „Co bys řekl na to, že bychom spolu zítra posnídali?“ navrhnu. „Možná ti představím manžela. Je to znalec umění, bude se ti líbit.“ „S radostí,“ souhlasí s podivným nadšením. „Kdoví, možná by mi mohl i on pomoci.“ Nemůžu se dočkat, abych se šla zbavit té blondýny, nestydatě flirtující s Nickem, kterému jako by to ani nevadilo. „Vittorio, vážně už musím jít. Zdržela jsem se příliš dlouho.“ „Počkej!“ zadrží mě a nenechá mě vstát. „Ještě jedna věc.“ „Jaká?“ „Tahle.“ Vittorio vytáhne z kapsy zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru růže. Vynikající zpracování a podle všeho kousek dědictví. „Vezmi si ho.“ „Cože?“ „Vezmi si to,“ trvá na svém, „prosím.“ „To přece nemůžu.“ Možná že jsem Straka zlodějka, ale až taková zlatokopka nejsem. Nedělala jsem to, když jsme byli spolu, tak s tím nezačnu teď. Matka by po něm chňapla bez váhání. „To není dárek. Je to odškodnění za vyrušení,“ upřesní. „Požádal jsem tě o odbornou pomoc a ruším tě na líbánkách. Za práci se platí a já nejsem žádný žebrák a nedělám dluhy.“ Právě jsem souhlasila, že mu pomůžu, a jestli o Vittoriovi něco vím, tak to, že se už rozhodl: ten náhrdelník musím dostat já a tak či onak toho dosáhne. „Ale tím budeme vyrovnaní,“ upřesním. „Mohu?“ požádá o svolení a natáhne ruce, aby mi ho připnul kolem krku. „Ne, prosím,“ zastavím ho. „Jak bych to vysvětlila manželovi?“ Vezmu řetízek a vložím si ho do kabelky. Bylo by mi nepříjemné si ho teď vzít na sebe a nevěřím, že ho vůbec budu nosit.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505248
„Neztrať ho,“ napomíná mě vážně. „Má velkou cenu.“ „Jistěže ne,“ odpovím a vstanu. „Myslím to vážně. Buď opatrná,“ zopakuje. „Uvidíme se tedy zítra ráno?“ Přikývnu, ale dívám se víc na Nicka než na něj. „Domluveno.“ „Myslím, že půjdu, takže ti popřeju dobrou noc,“ řekne a zamíří k východu z vozu. Já naopak zamířím k těm dvěma hrdličkám. Nevím, co mu řekla, ale Nick se na ni provokativně usměje a odpoví: „Budu si to pamatovat.“ Co si sakra má pamatovat?! „Chceš mi říct, o čem jsi mluvila s Vittoriem, nebo ne?“ naléhá Nick, když se vrátíme do našeho kupé, které nám během večeře připravili na noc: ustlali přikrývky a připravili podnos s bylinkovým čajem, sušenkami a čokoládičkami, postel zasypali okvětními plátky růží. „Proč ten tón…,“ odpovím, stále ještě naštvaná kvůli jeho flirtování s Isabellou. „Mohla bys mi, prosím, říct, co ti řekl Vittorio?“ vyštěkne netrpělivě. Vysvětlím mu, o co mě požádal, ukážu mu náhrdelník, který mi daroval – a on se zasměje, zatímco ho převrací v prstech. „Jenom blázen by ti dával dárek potom, cos ho nechala stát před oltářem.“ „Je to odměna za mé služby.“ Nick mě pozoruje se zdviženým obočím. „Služby?“ „Požádal mě, abych mu pomohla s nějakým překladem,“ upřesním. „Zítra společně posnídáme.“ „A zatímco ho zabavíš všemi zmíněnými savoir-faire, kterými oplýváš, dostanu se do jeho kupé a vezmu ty obrázky.“ „Dobře,“ odpovím.
100 Ukázka elektronické knihy