Péče o duchovní potřeby nemocných v ošetřovatelské praxi tak trestá?“, „Je to trest za moje hříchy?“, „Co bude potom? Bojím se, kam půjdu po smrti.“, „Nedokážu mu to odpustit.“, „Chtěl bych, aby mi to Bůh (někdo jiný) odpustil.“ Verbální i neverbální komunikace pacienta nám napovídá potřeby, které pacient má v otázkách duchovnosti, a může nás aktivizovat k položení otázek pacientovi, a tak ho povzbudit, aby se svěřil. Mohou to být otázky tohoto typu: „Řekněte mi něco o svém životě.“, „Které věci byly podle vás v životě nejdůležitější?“, „Které úspěchy ve svém životě považujete za nejdůležitější?“, „Co vám nejvíce pomáhalo v těžkých časech?“ Spiritualita je dynamická, měnící se v čase, proto k posouzení spirituální dimenze jedince nepřistupujeme pouze v iniciální fázi péče. Musíme si uvědomit, že spirituální screening nebo anamnéza má také charakter terapeutického rozhovoru, tedy intervence v kontextu plánování ošetřovatelské péče. Dotknout se a hluboce naslouchat duchovním potřebám pacienta znamená zprostředkovat péči, svědčit o duchovním utrpení nebo radosti a umožnit vyjádření duchovní úzkosti a/nebo pohody (Taylor, 2020).
5.2
Diagnostika ve spirituální péči
Závažné onemocnění je často zdrojem negativní životní zkušenosti pacientů a jejich rodin. Poškození zdraví si nejednou vyžaduje hospitalizaci, někdy akutní, intenzivní péči v nemocnici, jindy, když se život blíží ke konci, v zařízeních paliativní péče. Taková událost bývá prožívána jako negativní stres – distres. Distres je multidimenzionální, zasahuje oblast fyzickou, psychickou, sociální i duchovní. Prožívání spirituálního distresu – duchovní tísně – bylo popsáno u mnoha pacientů (Hoffman, Paige, 2016; King et al., 2017; Roze des Ordons et al., 2018; Gudenkauf et al., 2019). Zájem o spiritualitu ve vztahu ke zdraví a nemoci nezaznamenáváme pouze v posledních dvou nebo třech dekádách. Spiritualita jako dimenze lidského jedince byla vždy předmětem zájmu ošetřovatelské praxe. V ošetřovatelství došlo k rozvoji více klasifikačních systémů ošetřovatelských diagnóz nebo fenoménů. Na Slovensku byla vydána vyhláška Ministerstva zdravotnictví Slovenské republiky č. 306/2005 Z. z., která stanoví seznam sesterských diagnóz (v České republice podobná vyhláška neexistuje, na vysokých školách se stejně jako v SR výuka opírá o klasifikaci ošetřovatelských diagnóz NANDA). V této souvislosti se zaměříme na popis ošetřovatelských diagnóz, které souvisejí se spirituální dimenzí člověka, zejména na duchovní tíseň a narušenou religiozitu, ale zmíníme i jiné přístupy k diagnostice duchovní tísně, ať už z pohledu ošetřovatelství, nebo medicíny. V ošetřovatelství byla diagnóza duchovní tíseň poprvé zahrnuta do I. taxonomie ošetřovatelských diagnóz Severoamerické asociace pro pečovatelské diagnózy (NANDA) v roce 1978, následně byla revidována a v roce 2002 zahrnuta do II. taxonomie NANDA13 – do 10. domény životních principů, 3. třídy, která se vztahuje 13
II. taxonomie ošetřovatelských diagnóza NANDA International (Herdman, Kamitsuru, 2014) je rozdělena do dvanácti domén. Každá doména obsahuje třídy s příslušnými ošetřovatelskými diagnózami. Ošetřovatelské diagnózy jsou klasifikovány do tří skupin: a) diagnózy orientované na problém, b) na potenciální riziko a c) na podporu zdraví. Název každé diagnózy se skládá ze dvou částí: a) ohniska problému, rizika problému nebo stavu zdraví a b) deskriptoru nebo
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505239