z otázky vykořisťování na otázku efektivnosti tohoto boje, čímž depolitizuje nerovné mocenské vztahy v současném globálním ekonomickém systému a vede k intervencím, jako jsou podpora svépomoci či mikroúvěry (Dogru 2014: 47; Eriksson Baaz 2005: 132; Wilson 2012: 45, 49). Pozitivní obrazy Jiných tedy mají v tomto ohledu stejný dopad jako Jejich negativní reprezentace. Zatímco negativní charakteristiky legitimizují nerovné mocenské vztahy (Oni jsou líní, a proto chudí) a Náš vztah k Nim není problém, pozitivní charakteristiky nerovné vztahy ignorují nebo zakrývají (Oni jsou snaživí, a proto si zaslouží Naši pomoc). Ani v jednom z případů nedochází k problematizaci nerovného mocenského vztahu založeného na rase nebo úrovni rozvoje. Navíc akceschopnost je prezentována v těchto reprezentacích „jako dar věnovaný konzumenty těchto obrazů [...] implicitně potvrzující civilizační misi. Představa zachraňované oběti, kterou tyto obrazy údajně zpochybňují, tak není eliminována, ale je pouze propracována do jiné podoby“ (Wilson 2012: 68). I zdánlivě pozitivní obrazy tak v konečném důsledku mohou působit negativně. Bojovat proti rasismu by mělo podle vlastních cílů Globální rozvojové vzdělávání (GRV). Analýza české Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání však ukazuje podobně jako analýza německých materiálů GRV, které využívají německé NNO (Bendix, Danielzik, Kiesel 2015: 52–53), a analýza britské výuky GRV (Andreotti 2011: 101), že navzdory zdůrazňování kritického myšlení zde přetrvává představa lineárního teleologického pojetí rozvoje. Existence „rozvinutých“ (MZV ČR 2016: 3) či „vyspělých“ (Tamtéž: 17) a „rozvojových“ (Tamtéž: 3) zemí je dána. Je rovněž zřejmé, že cílem rozvoje je dosáhnout stavu rozvinutosti, tedy podobnosti s rozvinutými zeměmi. Z analýzy strategie vyplývá, že rozvoj je to, čeho tzv. rozvinuté země dosáhly, naopak tzv. rozvojové země jsou na cestě k tomuto typu rozvoje (Kunová, Sobotková, Profant 2017). Hrubeš a Vávrová (2015) poukazují na absenci hlubšího kritického vypořádání se se stereotypy a jejich reprodukcí v hodinách GRV na základních a středních školách v ČR. Samotný rasismus není v německém GRV chápán jako strukturální mocenský vztah, ale je obvykle redukován na pravicový extremismus, popř. na stereotypy, předsudky a klišé, tedy na jeho diskurzivní rovinu. Globální materiální rasistické struktury a jejich koloniální původ jsou v takovém pojetí rasismu ignorovány (Bendix, Danielzik, Kiesel 2015: 49; pro podobný argument ve vztahu ke GRV v ČR viz také Hrubeš, Vávrová 2015: 19–20). Pozitivní vyobrazování spolu s koncepty partnerství a participace a boj proti stereotypům v GRV však narušují rozvojový diskurz. V tomto smyslu se rasizovaný projekt dá považovat za rasistický pouze tehdy, „pokud vytváří nebo reprodukuje struktury dominance založené na esencialistických kate-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505232