98
ČÁST DRUHÁ: HELÉNSKÁ MINULOST
chtěli využít svou početní převahu. Ačkoli perská armáda bývala často přeceňována, byla každopádně úctyhodná: i když své síly strategicky rozdělila, stále byla dvakrát větší než ta řecká. Strach navíc vzbuzovala i její pověstná nepřemožitelnost. Zahrnovala mnoho profesionálních vojáků a řadu formací se zvláštními úkoly: rozhodující byli zejména lučištníci a jízda, které Řekové neměli. Athénští hoplíti byli naproti tomu řadoví občané, již sestavili improvizovanou těžkou pěchotu, přičemž si zbraně museli opatřit individuálně. Vojska se několik dní pozorovala, aniž by došlo ke kontaktu. Barbaři čekali na signál, jímž je zrádci a prospěcháři měli vyzvat ke vstupu do Athén. Athéňané napjatě vyčkávali: bránit se v obležení bylo hrdinství, ale bojovat daleko od domova,182 to zavánělo projevem hybris, a žádný Řek tak nečinil dobrovolně. Jejich město nebylo ozbrojeno, ale vyčkávalo se i tam. Měli totiž dorazit Sparťané, nejlepší útvary v Heladě, které si však dávaly na čas pod záminkou náboženské slavnosti. Sparťanští vojáci totiž tradičně projevovali ještě větší neochotu k opuštění města než Athéňané. V souladu s pravidly zabraňujícími jednotlivcům v získání stálé vlády se velitelé Athén neustále střídali. Když přišla řada na Miltiada, zpozoroval, že se barbaři rozdělují. Část oddílů se nalodila, aby dobyla Athény z moře, zatímco ti, kteří zůstali na pevnině, soustředili své šiky na město: Peršané věděli, že jsou očekáváni Sparťané, a proto chtěli využít svou početní převahu a zaútočit na dvou frontách dříve, než dorazí. Miltiadés si všechno rychle spočetl a rozhodl se, že začne jednat. Nařídil, aby vojsko znenadání vystoupilo ze zákopů a zaútočilo na obou křídlech. Úzká planina se otřásala pod dupotem hoplítů.183 Doběhli k barbarům, kteří se dosud nevzpamatovali z údivu: ještě nikdy se nestalo, aby pěší vojsko zaútočilo klusem a vydrželo při tom pohled na Peršany ve válečné zbroji.184
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505094