Michio Kaku: Božská rovnice
Higgsův boson – božská částice Postupně se tedy z chaosu vynořovala nová teorie, zvaná „standardní model“. Zmatek obklopující změť subatomárních částic se začínal vyjasňovat. Jedno Yangovo-Millsovo pole (takzvaný gluon) drží kvarky pohromadě v neutronu a protonu a další Yangovo-Millsovo pole (částice W a Z) popisuje interakci mezi elektrony a neutriny. Překážkou konečného přijetí standardního modelu však bylo to, že chyběl poslední dílek celé skládačky subatomárních částic, označovaný jako Higgsův boson nebo někdy také jako božská částice. Symetrie nestačí. Potřebujeme způsob, jak tuto symetrii narušit, jelikož vesmír kolem nás symetrický není. Když dnes pozorujeme vesmír, vidíme čtyři síly, které fungují nezávisle na sobě. Na první pohled se zdá, že gravitace, světlo a jaderné síly nemají nic společného. Jak se však vracíme hlouběji do minulosti, začínají se k sobě tyto síly přibližovat, takže je možné, že v okamžiku vzniku vesmíru existovala jen jedna. Rýsoval se nový obrázek, který s využitím částicové fyziky vysvětloval největší záhadu celé kosmologie: zrození vesmíru. Ze dvou velmi odlišných oborů, kvantové mechaniky a obecné relativity, se postupně stával obor jediný. Podle tohoto nového obrázku byly všechny čtyři síly v okamžiku velkého třesku sloučeny v jedinou supersílu, řídící se nejvyšší symetrií. Tato nejvyšší symetrie mohla „otáčet“ každou částici vesmíru v kteroukoli jinou. Rovnice ovládající tuto supersílu byla božská rovnice. Její symetrie byla onou symetrií, kterou se marně snažil objevit Einstein a všichni fyzikové po něm. Jak se po velkém třesku vesmír rozpínal, začal se ochlazovat a různé síly a symetrie se začaly rozpadat na kousíčky. Výsledkem jsou fragmentární symetrie slabé a silné síly, jak je známe z dnešního standardního modelu. Tomuto procesu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505089