98
Sk r y té p ř í č iny únav y a n e d o s t at ku e n e rgi e
nejčastěji na rakovinu jater a – tohle je možná ta nejlepší zpráva – myši ze všech skupin s časově omezeným příjmem potravy měly v tkáních výrazně méně amyloidů (plak vyskytující se v mozku pacientů s Alzheimerovou chorobou a demencí) než myši, které měly časově neomezený přísun potravy. Prokázaly se tedy nejen příznivé účinky časově řízeného příjmu potravy na tvorbu energie v těle a zlepšení zdravotního stavu, ale také neuroprotektivní účinky.
Mohlo by být vše, co jste si mysleli, že víte o výživě, mylné? Výborně, doktore G., takže časově řízený příjem potravy je přínosný pro opice a myši. Co to znamená pro nás? Jedno je jisté, převrací to dosavadní obecně rozšířené poznatky vzhůru nohama. Zamyslete se nad tím. Srovnejte závěry těchto studií i stovek dalších podobných studií8, 9 s dlouhodobě prosazovanými stěžejními nutričními doporučeními jíst „tři větší jídla a dvě svačiny denně“, přičemž máme začít velkou snídaní hned po probuzení a skončit bohatou večeří (a dezertem) nedlouho před spaním. Celá řada vlivných subjektů (včetně firem vyrábějících snídaňové cereálie, mlékárenského průmyslu a ovocnářského průmyslu) spojila síly, aby nás přesvědčila, že snídaně je nejdůležitějším jídlem z celého dne. Já tvrdím – a odpusťte mi mou přímočarost –, že je to absurdní. Z evolučního pohledu tato myšlenka neobstojí. Naši předkové by považovali představu, že si vyhradí čas na snídani – a v následujících čtrnácti hodinách si dopřejí velký oběd a ještě větší večeři –, za poněkud zvláštní. Celá hormonální soustava je ve skutečnosti nastavená tak, jako by na snídani vůbec nemělo dojít.10 Brzy po ránu začnou nadledviny uvolňovat do krevního oběhu více kortizolu a epinefrinu (adrenalinu), což přiměje játra zpřístupnit více glukózy, dokonce i po celonočním půstu (tedy po hodinách bez jídla). Zajímavé, že? Vypadá to, jako by lidské tělo mělo vrozenou schopnost být po ránu „čilé a na nohou“ bez ohledu na to, zda se nám podaří zajistit si potravu. Uvědomme si, že naši předkové neměli ten luxus, že by za svítání vylezli z jeskyně a rozklepli do pánvičky pár vajíček nebo si dali misku cereálií. Neexistovaly žádné systémy skladování, takže když vystopovali nebo ulovili nějakou potravu, většinu jídla snědli v podstatě okamžitě. Pak je tady další špatná rada: Jezte malá jídla po celý den, abyste si udrželi „stabilní“ hladinu krevního cukru a neubývala vám energie. (Pozor, teď vyzradím zápletku: Pokud vám hladina energie v průběhu dne stoupá a padá bez toho, že byste tělu dodávali přísun jídla, je to upozornění, že byste se měli obrazně řečeno podívat pod kapotu a posvítit si na metabolismus!) V čem je problém? Vybavujete si, jaký osud potkal nebohé myši, které se řídily touto radou? Přišly o metabolickou flexibilitu, a když jim došly sacharidy, nedokázaly přepnout na spalování tuků. Dostaly se do pasti, protože dokázaly získávat energii pouze spalováním cukrů. Měly nejkratší životy a postrádaly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505072