promočení a navíc vystrašení. Ono být v noci v neznámém lese, kde se plouží divné stíny a co chvilku se ozve zapraskání větvičky, není nic příjemného. A navíc měli strach z toho, jak se budou rodiče zlobit, že je neposlechli a vydali se do neznámého lesa. A s každou další minutou byl jejich strach větší a větší. Pak konečně zaslechli hlasy. „Hejkalkooo, Jankuuuu, Elvíroooo!“ „Tady! Tady jsme!“ volali a měli ohromnou radost, když se před nimi objevili hejkalové. „Teda víte, co byste zasloužili?“ zlobil se Jankův tatínek. Ale Hejkalčin mu položil ruku na rameno a řekl: „Jedině tak metál, podívejte, jak to krásně vymysleli.“ Světlo, které vydávaly světlušky, osvítilo všechny okolní stromy i s jejich novými značkami. „Takže se na nás nezlobíte?“ zjišťovala opatrně Hejkalka. „Zlobíme!“ ujistil ji přísně tatínek. „A samozřejmě si za to, že jste utekli bez dovolení, budete muset odpykat trest, ale…“ „… ale zasloužíte si taky pořádnou mísu sladkých koláčů a k tomu navrch domácí malinovku,“ dokončil větu Jankův tatínek. „Vždyť vy jste, bando jedna zatrolená, zachránili Kouzelnou louku, všechny kouzelné bylinky i celý les. A dočista bez pomoci. To se musí oslavit!“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505005