98
Kirsty Manningová
la s dědečkem strávit jeho poslední dny a pak nějaký čas pobýt s babičkou. Šest týdnů. Ale tým ze Šanghaje jí neustále volal. Není její chyba, že nákladní loď s mědí, zlatem a železnou rudou obeplouvající svět je mnohem pomalejší než elektronické obchodování probíhající od stolů. Dvě či tři ťuknutí do klávesnice, a obchod je uzavřený. Alexandra patřila mezi nejlepší a nejbystřejší obchodníky v Londýně. Pozorovala babičku, jak vytrhává plevel a dělá místo pro nové rostliny a nový život. Bílé vlasy měla zastrčené pod žlutým šátkem a při práci si pobrukovala. Alexandra si v duchu říkala, jak rozdílné životy vedou. Romy ho zasvětila pomáhání lidem, léčení, vyživování půdy a péči o zahradu. Díky ní bylo všechno krásnější a lidé byli lepší. Byla vznešená. Alexandra dopomáhala lidem k bohatství. Vytahovala věci ze země, aniž by si kladla otázku, co se za tím skrývá. Vedle babičky si připadala stejně vznešená jako hospodský výtržník. Romy se napila vody z lahve a tázavě se podívala na Alexandru, která pořád civěla na pípající mobil. „Přijmi ten hovor,“ vybídla ji. „Pošlu jen jednu zprávu.“ 56 a ani o penci víc. Blesková odpověď. Hotovo. Profit 306 K. Skvělé. Alexandra se usmála a zastrčila mobil do kapsy. Tři miliony liber. Víc než desetiprocentní zisk. Což není špatný výsledek od venkovanky, kterou se dočasně stala. Romy se na ni upřeně zadívala a Alexandře povadl úsměv na rtech. Když ji babička pozorovala, připadala jí neskrývaná radost z obchodu nevkusná. Lačná a chamtivá. Romy se na ni dál upřeně dívala a pak řekla: „Musíš se vrátit do práce, liebling.“ Bylo to prosté konstatování, nikoli výtka, kterou Alexandra očekávala. „Mám volno ještě týden, Oma. Ale…“ zaváhala, „nejsem si jistá, jestli tě můžu opustit.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505004