Maøík3-zlom.qxd4.2.202219:55Stránka97
17
„Co to sakra bylo?“ zaklela Jolly, když výbuch Luny de Papel její Diamondback divoce roztočil podél středové osy. Přístroje se na pár sekund úplně zbláznily, bezdůvodně se spustilo několik výstrah, jen aby stejně rychle umlkly, a ve sluchátkách se ozvalo tak pronikavé zapískání, že ji z něj fyzicky rozbolely uši. Prsty na kniplu automaticky našly dotekové plochy manévrovacích trysek. Z křídel a trupu bitevníku vyšlehly úzké modrobílé plameny, potřebovala celých třináct zážehů, než zastavila rotaci a získala zpět kontrolu nad bitevníkem. „Diamondback 2 zbytku letky,“ zakřičela do mikrofonu. Pískání v reproduktorech ustoupilo hlasitému statickému šumu, který zněl jako přesýpající se štěrk. „Jaký je váš stav?“ Na odpovědi čekala tak dlouho, že málem nechala počítač hledat nouzové majáky. „Diamondback 7, jsem v pořádku. Nevím, co se stalo, ale málem mě to odhodilo až na Muribeku.“ „Osmičko, a jak jsi na tom ty?“ zeptala se Jolly, když se poslední bitevník v její letce stále neozýval. „Diamond… komuni… chává… tické senz… selha… a výk… sek klesl pod… icet proc…“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505003
Maøík3-zlom.qxd4.2.202219:55Stránka98
Rozsekaná slova se ze statického šumu vynořovala jako topící se člověk, který ve vlnách bojuje o přežití. Jolly si vybavila taktickou mapu okolí, než došlo k explozi. Diamondback 8 letěl na okraji roztažené véčkové formace a k Luně de Papel z nich byl nejblíž. Od zbytku letky ho dělilo nanejvýš sto padesát kilometrů, ale vlna ho musela zasáhnout hůř než ostatní. Když ho konečně našla na optických senzorech, bitevník se stále přetáčel a světelných bodů manévrovacích trysek na něm viděla mnohem méně, než bylo třeba. „Zvládneš se vrátit na Salamis?“ Jolly dotaz raději třikrát zopakovala. „Potvrz…“ „Tak to udělej hned, protože ostatní už se určitě chystají ke startu.“ Když ve sluchátkách zaslechla kus potvrzující odpovědi, přepnula na operační kanál. „Diamondback 2 leteckým operacím. Potřebuji prioritní povolení k přistání pro Diamondback 8. Stroj je poškozený, rozsah neznámý, a vynechává mu komunikace. Připravte pro něj pohotovostní dok.“ „Letecké operace Diamondbacku 2. Potvrzujeme žádost o prioritní přistání a přípravu pohotovostního doku.“ Když se postarala o své lidi, mohla Jolly konečně zjišťovat, co se to sakra stalo. Na místě, kde bývala Luna de Papel, viděla jasné světlo, které rychle pohasínalo. Ze samotné nákladní lodě nezbylo vůbec nic, žádné velké trosky, žádný oblak z rozptýlených fragmentů, jako by se kompletně vypařila. Manuela Sáenz se stejně jako její Diamondback přetáčela kolem podélné osy, příď byla v porovnání se Salamis a sépianskou lodí zvednutá o dobrých čtyřicet stupňů, jako by raketovému křižníku někdo uštědřil drtivý pravý hák. Hlavní trysky nefun-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS505003
Maøík3-zlom.qxd4.2.202219:55Stránka99
govaly a mezi poblikávajícími pozičními světly se nepravidelně zapínaly manévrovací trysky, jejich modrobílé plameny však byly příliš krátké a slabé, aby mohly zvrátit explozí vyvolanou rotaci. Pak náhle všechny trysky pohasly a z břicha lodi vyletěl podélný objekt. Jolly si nejprve myslela, že Sáenz na Tiamat vypustila raketu, ale místo dlouhého plazmového ocasu se na objektu zažehly jen čtyři menší trysky a tlačily ho pryč od raketového křižníku. O chvíli později několik tenčích válců vyletělo i ze zádě, kde se nacházely skladovací prostory. Jolly chvíli trvalo, než jí došlo, na co se dívá. Manuela Sáenz právě odhodila transolaritové jádro. Raketový křižník si vyrval vlastní srdce, aby se ochránil… před čím? Na lodním trupu neviděla žádné škody, plátování se zdálo být nepoškozené a reaktor se nacházel hluboko v nitru lodi. A jako by Sáenz usoudila, že záhad stále není dost, od trupu se navíc oddělily i tři záchranné moduly. Jolly se chystala zavolat leteckým operacím, aby nahlásila vypuštěné moduly, když se nedaleko Sáenz znovu zablesklo. Odhozené jádro explodovalo a vesmír se rozzářil. Jolly fascinovaně sledovala světelnou show, která se objevila za polyplastem kokpitu jejího Diamondbacku. Všude kolem ní se rozzářila světelná vlákna, jako by obří pavouk utkal neviditelnou pavučinu a pak ji nabil rudou energií. Začínala u zdeformované rudé koule na místě, kde explodovala Luna de Papel, a táhla se až ke štítu Muribeky a vzdálenému plynnému obru Corazón, obklopovala i všechna čtyři plavidla v soustavě. Hyperprostorové mikrotrhliny i rudá hrouda zůstaly viditelné nanejvýš dvě tři sekundy, než znovu splynuly s temnotou okolního vesmíru. „Co se to tady proboha děje?“ hlesla Jolly, než všechno nahlásila na Salamis v naději, že na oplátku dostane pár odpovědí.
99
Ukázka elektronické knihy