98 • Yrsa Sigurđardóttir
se cítil trapně, a spěšně dodala: „Pedofilie ani sexuální preference pubescentů nemají vůbec nic společného s homosexualitou. Ani s heterosexualitou, když už jsme u toho. Jsou to specifické pudy.“ Nato se Gudlaugur zatvářil ještě zkroušeněji, takže to Freyja vzdala a odpověděla na Huldarovu předchozí otázku. „O Rósu se zajímám proto, že když jsem četla její spis, připadala mi něčím zvláštní. A v domově byla ve stejnou dobu jako Tristan, což z ní dělá potenciálního svědka.“ Freyja mu neříkala nic nového, protože policie věděla, kdy v domově jednotlivé děti pobývaly. Huldar spolkl chléb. „V čem je zvláštní?“ Povinnost zachovávat mlčenlivost bránila Freyje prozradit jakékoliv podrobnosti o dívčině případu. „Jen netypická,“ vysvětlila. „Neobvyklá historie, nezvyklé chování.“ Huldar a Gudlaugur na ni dál zírali, protože doufali, že to rozvine, až Huldarovi konečně došlo, co jí v tom brání. „Uvědomuješ si, že se k těm informacím můžeme dostat jinak?“ nadhodil. „Možná můžete, ale to nic nemění na faktu, že vám nesmím sdělovat nic, co je v jednotlivých spisech Agentury na ochranu dětí.“ „Kávu?“ Gudlaugur se zvedl. Freyja i Huldar nabídku přijali. Mlčky se dívali, jak Gudlaugur napouští tmavou tekutinu do tří hrnků. Freyja si myslela, že Huldar marně hledá nějakou skulinku, jak by jí umožnil prozradit víc, ale dalo jí příliš práce sledovat vlastní myšlenkové pochody, než aby mu pomohla. Přemýšlela, kolik z toho, co si přečetla, vyjde na povrch během výslechu, až dívku najdou. Hafthórovy otázky neměly za cíl zjistit něco o minulosti nebo citovém rozpoložení těch mla-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504965
PANENKA • 99
dých lidí, jenomže právě tohle byly aspekty, které Freyju na Róse zaujaly nejvíce. Její zájem nejprve vzbudily zmínky o dívčině problematickém vztahu k realitě. Ve spise se opakovaně uvádělo, že má potíže rozlišit skutečný život od fantazie. Tytéž dokumenty ale kupodivu doprovázely další zprávy, podle kterých byla dívka naprosto normální. Dařilo se jí ve škole i sociálně, vždycky byla čistá a upravená a měla zdravou chuť k jídlu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se některý z řady různých odborníků, kteří dívku vyšetřovali nebo se jejím případem v rámci systému zabývali, domníval, že trpí závažnou duševní chorobou. Přinejmenším Freyja nenašla nic, co by svědčilo o tom, že Rósu poslali na psychiatrické vyšetření nebo léčbu. Jediná věc, kterou zřejmě podnikli, byla, že zdokumentovali dívčiny potíže s realitou. Ale odkdy takové zdokumentování zlepšuje něčí duševní zdraví? Možná Freyja těm nesouvislým nesmyslům, se kterými dívka přišla, přikládala příliš velkou váhu. Druhá věc, která ji zaujala, byl dívčin zvyk utíkat. To nebylo u problematických mladistvých nic nového. V oznámeních o pohřešovaných osobách se objevovaly stále tytéž mladé tváře. Na rozdíl od Rósy ale byla většina z nich závislá na drogách. Dívčiny útěky zřejmě nebyly motivovány touhou dostat se k drogám, ale nikdy se nepodařilo ji přesvědčit, aby vysvětlila, proč stále utíká. Pokaždé když ji umístili do pěstounské rodiny v naději, že to konečně bude trvalé řešení, utekla. Potom ji našli a znovu následovalo období v dočasné péči, často u Bergura, během kterého pro ni sociálka hledala jiné umístění.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504965
100 • Yrsa Sigurđardóttir
Na flash disku byly uložené skeny dopisů, které se týkaly dívčiných častých zmizení a které jen povzbudily Freyjinu zvědavost. Téměř pokaždé když Rósa utekla, obdržela reykjavická pobočka dětské sociálky dopis vytištěný na jednom listu: Agentuře pro ochranu dětí, Reykjavík Rósa Thrastardóttir, která včera utekla, je zdravá a v pořádku. Během její nepřítomnosti není třeba se o ni obávat. Vrátí se, až bude připravená. Znění bylo vždy stejné a bez podpisu. Ve zprávě se uvádělo, že odmítla prozradit, kam během své nepřítomnosti mizela nebo kdo dopisy psal. Člověk, který zprávu vypracoval, se domníval, že je možné, že dopisy posílala sama Rósa, ale poznamenal, že je to vzhledem k formulaci nepravděpodobné. Navíc všichni příbuzní dívky rozhodně popřeli, že by ji ukrývali nebo že by dopisy psali. Jejich autor a místo, kde se Rósa během své nepřítomnosti zdržovala, zůstávaly záhadou. Dnes brzy ráno Freyja konečně získala přístup k úplným záznamům nezletilých v databázi Agentury na ochranu dětí. Než musela odejít na policejní stanici, stihla narychlo nahlédnout do Rósiny složky a udělat si lepší obrázek o její minulosti. Autoři dokumentů na flash disku dávali dost podrážděně najevo, že jsou s její minulostí obeznámeni, a tím pádem se o ní nikdo z nich neobtěžoval znovu zmiňovat. Freyja z toho měla pocit, jako by zapnula rádio uprostřed pořadu a neměla šanci se dozvědět, s kým se zrovna hovoří. To, co si přečetla, ji přimělo k zamyšlení, ale její zmatek to nezmenšilo. Rósa měla za sebou traumaticUkázka elektronické knihy