„Protože jsem to nevěděl,“ řekne a rozhodí ruce. „Bylo mi asi devět, když odjel a doma o tom nikdo nemluvil. Vlastně o něm skoro nikdy nemluvili.“ „Aha.“ Když Michal najednou beze slova odejde, zarazí mě to, ale hned je zpátky. „Mám teď pauzu,“ ukáže na volný stůl, „tak si sedni a řekni mi, co se stalo.“ * * * „Musíš mu to říct. Musíš mu říct proč,“ řekl Michal, když jsem mu odpoledne všechno vyložil. Souhlasím s ním, i když se mi do toho moc nechce, ale problém je, jak Adama odchytnout, aby mě vyslechnul. Takže teď sedím na terase a čekám. Zítra totiž nejdu do práce, takže se odtud nehnu, dokud se neobjeví. Je už po jedenácté, když ho slyším, jak tlačí motorku po příjezdové cestě. Je několik dní po úplňku, takže je docela hezky vidět a mně se při pohledu na něj rozbuší srdce. Zároveň se mi zpotí dlaně, protože vím, co budu muset udělat. To, že na motorce nejede, sice vysvětluje, proč jsem ho nikdy neslyšel, když jsem na něj čekal, ale taky ukazuje, že dělá všechno proto, aby se mi vyhnul. Neodvážím se ani nadechnout, aby mě neodhalil, a když slyším, jak za sebou zavírá hlavní dveře, zvednu se a vejdu dovnitř.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504957
Zastihnu ho ještě v chodbě. Je ke mě zády, jeho batoh leží pod věšákem, sundává si bundu a zouvá boty a já na chvíli přestanu dýchat, jen se na něj dívám a nedokážu ze sebe vypravit ani slovo. Najednou mám sto chutí z toho vycouvat. Co můžu nabídnout chlapovi jako je Adam? Pro někoho jako on nejsem žádná výhra... Možná si povzdechnu nebo prostě vycítí mou přítomnost, ale najednou se otočí. Všechno, co jsem si v duchu sumíroval celé ty dva týdny, se mi vypaří z hlavy ve chvíli, kdy se naše pohledy střetnou. Oči má jako dva kusy ledu, ale i led může pálit. To, co udělám je čirý instinkt, ale nedokážu se zastavit. Kdo říká, že nám instinkt vždycky radí správně? Přejdu těch několik kroků, co nás dělí, stoupnu si na špičky a políbím ho. Překvapeně zalapá po dechu a toho využiju, abych mu jazykem vnikl do úst. Nejdřív nereaguje, je celý napnutý jak struna, jen nevím, jestli se mě chystá odstrčit nebo přitisknout k sobě. Aniž bych ho přestal líbat, zabořím mu prsty do krátkých vlasů na zátylku. Chvěje se po celém těle, ale nic nedělá, tak ho zatahám za vlasy a lehce kousnu do spodního rtu. V tu chvíli to vzdá a jeho paže mě pevně sevřou. Skloní hlavu, abych nemusel stát na špičkách a políbí mě s veškerým hladem uplynulých 14 dnů. Naše jazyky spolu bojují, ale je to sladký boj, kdy nikdo neprohrává. Cítím, jak mi netrpělivě vytahuje triko, a i když ho nechci přestat líbat, musím zvednout ruce, aby mi ho přetáhl přes hlavu.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504957
Jestli mám být polonahý, rozhodně nebudu sám. Napodobím jeho pohyb a pozoruju, jak se mu napínají svaly na hrudi a rukou. Adamovo triko odhodím na zem a dívám se mu do očí. Má v nich hlad, hlad po mně a ten pocit je nejen opojný, ale vzájemný. Doufám, že to vidí, ale pokud ne, rád mu to dokážu. Opřu se do něj dlaněmi a přistrčím ho ke zdi. Přitisknu se kůží na kůži, zatímco mu rukama přejíždím po těle. Otřu se tváří o jeho vousy, lehce ho kousnu do čelisti a krátce ho políbím. Chtěl bych víc, ale mám svůj plán. Zakloním mu hlavu lehce dozadu a rty sjedu po krku. Pokožku má rozpálenou a trochu slanou a chutná jako všechno, co jsem vždycky chtěl. Prolíbávám si cestu dolů, a když najdu a olíznu bradavku, přerývaně se nadechne a zasténá. Ten zvuk mi rezonuje celým tělem, chci ho slyšet znovu, tak ji lehce stisknu mezi zuby a znovu olíznu a Adam mě odmění dalším sladkým zasténáním. Přesunu se, a zatímco zpracovávám druhý vrcholek, rukama sjedu po jeho břiše k poklopci kalhot a přes džíny ho stisknu. „Sakra... jo.“ Zajede mi rukama do vlasů, zatahá za ně, a tak se narovnám. Ale když mě chce políbit, ucuknu a s provokativním úsměvem na rtech rozepnu knoflík i zip, stáhnu mu džíny trochu níž, a jakmile pustím jeho krásně naběhlý péro ven z boxerek, chytnu ho a pevně stisknu. Nahne se ke mně a přisaje se mi ke krku, zuby i jazykem mě dráždí, a i když je to skvělý, musím se soustředit na to, co dělám, že ho konečně držím v ruce, že ho cítím, a tak po něm několikrát nedočkavě přejedu.
100 Ukázka elektronické knihy