„Protože jsem to nevěděl,“ řekne a rozhodí ruce. „Bylo mi asi devět, když odjel a doma o tom nikdo nemluvil. Vlastně o něm skoro nikdy nemluvili.“ „Aha.“ Když Michal najednou beze slova odejde, zarazí mě to, ale hned je zpátky. „Mám teď pauzu,“ ukáže na volný stůl, „tak si sedni a řekni mi, co se stalo.“ * * * „Musíš mu to říct. Musíš mu říct proč,“ řekl Michal, když jsem mu odpoledne všechno vyložil. Souhlasím s ním, i když se mi do toho moc nechce, ale problém je, jak Adama odchytnout, aby mě vyslechnul. Takže teď sedím na terase a čekám. Zítra totiž nejdu do práce, takže se odtud nehnu, dokud se neobjeví. Je už po jedenácté, když ho slyším, jak tlačí motorku po příjezdové cestě. Je několik dní po úplňku, takže je docela hezky vidět a mně se při pohledu na něj rozbuší srdce. Zároveň se mi zpotí dlaně, protože vím, co budu muset udělat. To, že na motorce nejede, sice vysvětluje, proč jsem ho nikdy neslyšel, když jsem na něj čekal, ale taky ukazuje, že dělá všechno proto, aby se mi vyhnul. Neodvážím se ani nadechnout, aby mě neodhalil, a když slyším, jak za sebou zavírá hlavní dveře, zvednu se a vejdu dovnitř.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504957