Romek po její třetí návštěvě pochopil, že ta paní s hlubokým a trošku zastřeným hlasem je jeho andělem a dal jí velikou, uslintanou psí pusu. Teď už to nebude jen hodinová procházka, sáček piškotů a další čekání v útulku. To by mu paní nechala erární obojek a šňůru. Adéla si nebyla jistá, ale do přepravky s měkkou červenou dekou se nechala naložit bez odporu. Doma jim jejich nová paní připravila pelíšky, misky na vodu a potravu, hračky a Adéle kočičí věž s místy na kočičí drápání a houpání a báječné hry a jednou schovávačkou, kdyby ji psí packy příliš utahaly a chtěla mít chvíli klid. V předsíni stál úplně nový kočičí záchodek, ale oba mohli i ven, na zahradu. Stačilo postavit se ke dveřím a zamňoukat, nebo štěknout. Kočka a pes jako oheň a voda, jistě. Ale ne tam, kde spolu rostou a kde do jejich světa vstupuje moudrý a milující člověk. Ani jejich paní netušila, jak rychle si je oba zamiluje a oni ji. A skoro zrovna tak rychle se stali parťáky na život a na smrt oni dva. Paní začala kotěti říkat familiárně Ádo, nebo Aduš a Romek zůstal Romkem. A samozřejmě Romečkem, když správně reagoval na povel, nebo když leželi všichni tři na pohovce a paní jim hladila kožíšky. To pak Aduš vždycky předla, až se chvěla a Romek, oči zavřené, pískal štěstím. Paní však oběma stanovila jasná pravidla. Tak to má přece být. Už proto, že nemilovaný, nevychovaný pes může být nebezpečný a kočka, která vám nevěří a skáče vám drápy proti obličeji, také není to, co chcete. Áda byla vykastrována, protože koťata, která nikdo nechce, nekončí většinou dobře a Romek se brzy naučil, že na Sedni má sednout a na Zůstaň zůstat na vykázaném místě. A nejraději slyšel Volno, běž si! To jej paní odepla ze šňůry a mohl běžet, kam chtěl. Samozřejmě i tahle svoboda měla limity, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504944