„Dobrá,“ řekne. Zavře notes a nacvičeným pohybem si ho pokusí zasunout do náprsní kapsy, když si uvědomí, že žádnou nemá. „Uvidíme, kam se dostaneme. Kudy se jde k vám?“ To Treye přiměje se ostražitě zaklonit. „Nahoru kolem Marta Lavina, jsou to necelý dva kiláky, pak narazíte na cestu, která vede k hoře. My bydlíme o kus dál. Proč?“ „Tvoje máma ví, že sem chodíš?“ Trey zavrtí hlavou, což Cala nepřekvapí. „Nikdo to neví.“ Tímhle si je Cal podstatně méně jistý než Trey, vzhledem k Martovu výhledu na jeho zahradu za domem, ale rozhodne se to nerozebírat. „Prozatím to takhle necháme,“ rozhodne. „Takže kdybych se objevil u vás doma a tu a tam zašel za tvojí mámou, nikdy jsi mě neviděl. Zvládneš to?“ Představa Cala u nich doma Treye očividně ani za mák netěší. „Chceš, abych se na to podíval, nebo ne?“ zeptá se Cal. „Jo.“ „Pak uděláš, co ti říkám. Vím, jak v takových případech postupovat. Ty ne.“ Trey přikývne na souhlas. Vypadá vyždímaně a uvolněně, jako kdyby zrovna vydržel trhání zubu bez umrtvení. „Takhle jste to dělal, když jste byl policajt?“ zeptá se. „Tak nějak.“ Trey si ho prohlíží a je vidět, jak mu to za těma šedýma očima šrotuje. „Jak jste se stal policajtem?“ „Připadalo mi to jako slušný, stabilní zaměstnání. A takový jsem potřeboval.“ Alyssa byla na cestě a hasiči zrovna nepřijímali. „Byl váš táta policajt?“ „Ne,“ ušklíbne se Cal. „Táta nebyl stabilní člověk.“ „Co dělal?“ „Tak různě. Většinou cestoval a prodával věci. Nějakou dobu to byly vysavače. Pak vozil do firem toaletní papír a čisticí prostředky. Jak jsem říkal, nevedl stabilní život.“ „Ale vás i tak přijali mezi policajty.“ „Jasně. Pokud jsem odváděl dobrou práci, nikoho nezajímalo, že můj táta nikde dlouho nevydržel.“ „Bavilo vás to?“ — 101 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504929
„Občas,“ připustí Cal. Jeho vztah k práci, do které se vrhl celým svým srdcem, se postupně natolik zkomplikoval, že o ní v současné době raději vůbec nepřemýšlí. „Vypadá to, že Brendan byl dost šikovný, když došlo na elektro záležitosti. Dělal tu někdy pro někoho něco takovýho, aby si trochu přivydělal?“ Trey vypadá zmateně. „Jo. Občas. Spravoval věci a tak.“ „Mohl by mi tu pak předělat elektriku, kdyby se to ukázalo potřeba?“ Trey mu věnuje pohled, kterým mu sděluje, že se asi zbláznil. „Nebude to fungovat jako v dobách, kdy jsem měl odznak,“ vysvětluje mu Cal, „kdy jsem se mohl poflakovat kolem a ptát se, na cokoliv jsem chtěl. Jestli se tu mám porozhlídnout a zmínit mezi řečí tvýho bráchu, potřebuju k tomu důvod.“ Trey o tom uvažuje. „Spravil elektriku u nás v obýváku. Jenže je pryč. A lidi to vědí.“ „To jo, ale já to vědět nemusím,“ opáčí Cal. „Jsem jenom cizák, který ještě úplně nepobral, kdo je tu vlastně kdo. Jestli jsem zaslechl jméno maníka, co to umí s elektrikou, jak mám vědět, kde zrovna je nebo není?“ Na Treyově obličeji se ten den poprvé objeví náznak úsměvu. „Budete dělat blbýho,“ konstatuje. „Myslíš, že to zvládnu?“ Úsměv se zvětší. „Vy na jedničku.“ „Chytrolíne,“ pochválí ho Cal, těší ho, že dítěti začíná ustaraný výraz mizet z tváře. „A teď koukej padat. Než si máma začne dělat starosti, kam ses vypařil.“ „Nezačne.“ „Tak než si to stihnu rozmyslet.“ Kluk ochotně vyskočí ze židle, zubí se přitom na Cala, aby mu dal najevo, že o tohle strach nemá. Je si jistý tím, že jakmile mu Cal dal svoje slovo, už z toho nevycouvá. Cal si uvědomí, že ho to zároveň dojímá i děsí mnohem víc, než by čekal. „Můžu se zejtra stavit? Že byste mi pověděl, co jste zjistil?“ „Ježíši, kluku,“ zaúpí Cal. „Dej mi víc času. Nečekej nic minimálně týden, možná dva. A dost možná nikdy.“ „Jasně,“ přitaká Trey. „Můžu i tak přijít?“ — 102 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504929
„To víš, že můžeš. Máš domluvený rande se sekretářem a kartáčkem na zuby.“ Trey přikývne, jedno rozhodné trhnutí hlavy, kterým dá jasně najevo, že to bere vážně. „Přijď odpoledne,“ dodá Cal. „Dopoledne mám nějaký zařizování.“ Kluk špicuje uši. „Co máte v plánu?“ „Čím míň budeš vědět, tím líp.“ „Chci taky pomoct s pátráním.“ Je nabuzený a srší energií, má problém se ovládnout natolik, aby neposkakoval. Cal ho rád vidí v takovém stavu a zároveň mu z toho je úzko. Už teď vcelku jistě ví, na co přijde. Brendan je učebnicový případ útěku z domova, splňuje v podstatě veškeré předpoklady: znuděný, neklidný a zklamaný kluk, doma to stojí taky za houby, nemá práci ani holku, ani žádné blízké přátele, kteří by ho tu drželi, žádné pracovní plány, plus žije na místě, které nenabízí žádné vyhlídky ani zábavu. Na opačné misce vah se zjevně nenachází nic: žádná zásadní kriminální aktivita, žádná zjevná spojitost se zločinem, žádná duševní porucha, nic. Cal vidí zhruba pětiprocentní pravděpodobnost nehody, pětiprocentní pravděpodobnost sebevraždy a devadesátiprocentní pravděpodobnost útěku. Nebo možná devětaosmdesátiprocentní útěku a jednoprocentní něčeho docela jiného. „Dobře,“ rozhodne se nakonec. „Zkontroluješ, jestli nechybí cokoliv z bráchových věcí. Máte společný pokoj?“ „Ne. Spí s Liamem.“ „Kdo má pokoj s kým?“ „Já mám s Maeve. Alanna spí u mamky.“ A Sheila dcerku zatím nepřestěhovala. Nechává Brendanův prostor tak, jak byl, připravený na jeho návrat, dokonce i po půl roce. Calovi připadá, že Treyovi řekla pravdu: myslí si, že Brendan utekl a že se vrátí. Otázkou je, zda je to jen náhoda, nebo jestli k tomu má důvod. „Hmm,“ uvažuje Cal. „Liamovi jsou čtyři, že jo? Takže si všimne, když to tam začneš prohrabávat. Počkej, dokud si nebude hrát venku nebo tak něco. Když se nenaskytne vhodná příležitost, nech to na další den.“ Trey věnuje Calovi pohled, který mu říká, že to je snad jasné, ne? Zapne si bundu. Ostrý vítr nepřestává lomcovat dveřmi, hledá způsob, jak se dostat dovnitř, nevzdává se. — 103 —
Ukázka elektronické knihy