„Dobrá,“ řekne. Zavře notes a nacvičeným pohybem si ho pokusí zasunout do náprsní kapsy, když si uvědomí, že žádnou nemá. „Uvidíme, kam se dostaneme. Kudy se jde k vám?“ To Treye přiměje se ostražitě zaklonit. „Nahoru kolem Marta Lavina, jsou to necelý dva kiláky, pak narazíte na cestu, která vede k hoře. My bydlíme o kus dál. Proč?“ „Tvoje máma ví, že sem chodíš?“ Trey zavrtí hlavou, což Cala nepřekvapí. „Nikdo to neví.“ Tímhle si je Cal podstatně méně jistý než Trey, vzhledem k Martovu výhledu na jeho zahradu za domem, ale rozhodne se to nerozebírat. „Prozatím to takhle necháme,“ rozhodne. „Takže kdybych se objevil u vás doma a tu a tam zašel za tvojí mámou, nikdy jsi mě neviděl. Zvládneš to?“ Představa Cala u nich doma Treye očividně ani za mák netěší. „Chceš, abych se na to podíval, nebo ne?“ zeptá se Cal. „Jo.“ „Pak uděláš, co ti říkám. Vím, jak v takových případech postupovat. Ty ne.“ Trey přikývne na souhlas. Vypadá vyždímaně a uvolněně, jako kdyby zrovna vydržel trhání zubu bez umrtvení. „Takhle jste to dělal, když jste byl policajt?“ zeptá se. „Tak nějak.“ Trey si ho prohlíží a je vidět, jak mu to za těma šedýma očima šrotuje. „Jak jste se stal policajtem?“ „Připadalo mi to jako slušný, stabilní zaměstnání. A takový jsem potřeboval.“ Alyssa byla na cestě a hasiči zrovna nepřijímali. „Byl váš táta policajt?“ „Ne,“ ušklíbne se Cal. „Táta nebyl stabilní člověk.“ „Co dělal?“ „Tak různě. Většinou cestoval a prodával věci. Nějakou dobu to byly vysavače. Pak vozil do firem toaletní papír a čisticí prostředky. Jak jsem říkal, nevedl stabilní život.“ „Ale vás i tak přijali mezi policajty.“ „Jasně. Pokud jsem odváděl dobrou práci, nikoho nezajímalo, že můj táta nikde dlouho nevydržel.“ „Bavilo vás to?“ — 101 —
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504929