CHRISTINE MERRILLOVÁ
„Benedikte,“ zopakovala Abby a cítila, jak se její plán zůstat k němu chladná rozplývá jako pára nad hrncem. „Včera večer,“ řekl Danforth ještě jednou a podíval se na strop, jako by si tu vzpomínku vychutnával. Pak se jeho úsměv změnil v něco zádumčivějšího. „Nenašel jsem si čas, abych se vám řádně omluvil za to, co se stalo.“ On se omlouvá. Abby vydechla zadržovaný dech a nebyla si jistá, jestli se jí ulevilo, nebo ji to zklamalo. „To není třeba. Bylo to obyčejné nedorozumění.“ „Naopak. Bylo ode mě velmi troufalé, že jsem vás políbil, aniž bych požádal o svolení,“ zavrtěl hlavou Benedikt. „Zapomeňte na to,“ zamumlala Abby, která nedokázala odtrhnout pohled od jeho rtů. Pamatovala si jejich dotek, pamatovala si i jejich chuť. Byl to omamný polibek, a ona najednou zatoužila po dalších. V očích měl plachost, jako by opravdu věřil, že by ho odmítla, kdyby se jí teď zeptal. Přestože si v duchu připomněla, že se nestalo nic, co by změnilo její názor na vhodnost líbání se s vévodou Danforthem, tušila, že by pro ni bylo mnohem těžší říct ne, kdyby jí teď nabídl další polibek. Posunul se, až klečel na kolenou, natáhl k ní ruku a ona ji přijala v očekávání, že vstane. Místo toho jí však zůstal klečet u nohou a prsty jí promnul dlaň. „Nechci na náš polibek zapomenout. Vlastně jsem nedokázal myslet na nic jiného.“ Pokožka jeho ruky byla teplá, a než se Abby stačila zarazit, povzbudivě ji stiskla. Nepokusil se na její stisk odpovědět. „Domněnky o vašich přáních mě zatím přivedly jen do nesnází. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504924