CHRISTINE MERRILLOVÁ
„Benedikte,“ zopakovala Abby a cítila, jak se její plán zůstat k němu chladná rozplývá jako pára nad hrncem. „Včera večer,“ řekl Danforth ještě jednou a podíval se na strop, jako by si tu vzpomínku vychutnával. Pak se jeho úsměv změnil v něco zádumčivějšího. „Nenašel jsem si čas, abych se vám řádně omluvil za to, co se stalo.“ On se omlouvá. Abby vydechla zadržovaný dech a nebyla si jistá, jestli se jí ulevilo, nebo ji to zklamalo. „To není třeba. Bylo to obyčejné nedorozumění.“ „Naopak. Bylo ode mě velmi troufalé, že jsem vás políbil, aniž bych požádal o svolení,“ zavrtěl hlavou Benedikt. „Zapomeňte na to,“ zamumlala Abby, která nedokázala odtrhnout pohled od jeho rtů. Pamatovala si jejich dotek, pamatovala si i jejich chuť. Byl to omamný polibek, a ona najednou zatoužila po dalších. V očích měl plachost, jako by opravdu věřil, že by ho odmítla, kdyby se jí teď zeptal. Přestože si v duchu připomněla, že se nestalo nic, co by změnilo její názor na vhodnost líbání se s vévodou Danforthem, tušila, že by pro ni bylo mnohem těžší říct ne, kdyby jí teď nabídl další polibek. Posunul se, až klečel na kolenou, natáhl k ní ruku a ona ji přijala v očekávání, že vstane. Místo toho jí však zůstal klečet u nohou a prsty jí promnul dlaň. „Nechci na náš polibek zapomenout. Vlastně jsem nedokázal myslet na nic jiného.“ Pokožka jeho ruky byla teplá, a než se Abby stačila zarazit, povzbudivě ji stiskla. Nepokusil se na její stisk odpovědět. „Domněnky o vašich přáních mě zatím přivedly jen do nesnází. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504924
NEPŘÍSTUPNÝ LORD DANFORTH
Říkal jsem si, že bych se mohl pokusit napravit škody, které jsem napáchal během našeho zasnoubení. Nerad bych si teď myslel, že jsem si už předem zkazil šance unáhleným jednáním.“ Bylo toho mnohem víc, o čem si potřebovali promluvit, než jen o jeho sklonu jednat neuváženě. Jestli mu nedovolí, aby ji lépe poznal, nikdy nepochopí, co ji přimělo zrušit jejich zasnoubení. A co když bude ono poznávání zahrnovat více polibků? Bude jí to vadit? Prohlásil, že ten první byl nezapomenutelný. Dokud to neřekl, netušila, jak moc si to přeje slyšet. Ale také se jí za něj omluvil. Díval se na ni, jako by čekal na odpověď, ale ona si stále nebyla jistá, co má říct. Pokud tu byla šance přepsat minulost jejich vztahu a dojít k upřímnému oboustrannému porozumění, pak se o to rozhodně chtěla pokusit. Přikývla. Než však stačila udělat cokoli dalšího, od schodiště za vévodovými zády se ozvalo vzrušené zalapání po dechu. Po posledních schodech právě vystupovala její matka a spěchala k nim, následovaná paní Eamesovou a paní Cromptonovou. „Ach, má drahá, netušila jsem, že se věci vyvíjejí tak rychle.“ Abby ucítila zatahání za ruku, které očekávala před chvílí, jak se vévoda vytáhl na nohy a s vyděšeným výrazem ve tváři se obrátil, aby pozdravil přicházející dámy. Paní Prescottová v odpověď odmítavě mávla rukou a udělala pukrle. „Prosím, nenechte se rušit, vaše milosti.“ Pak se zachichotala. „Nebo bych měla říct, můj synu?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504924
OSMÁ KAPITOLA „Prosím, matko, okamžitě přestaň.“ „Ale co jiného mohl svým chováním myslet?“ zeptala se paní Prescottová dostatečně hlasitě, aby ji slyšeli i hosté v salonku v přízemí domu. „Danforth ti klečel u nohou a držel tě za ruku.“ Paní Eamesová a paní Cromptonová souhlasně přikývly. Ve dveřích nahoře i dole v hlavní chodbě se objevily hlavy a pak zase zmizely, jakmile se ujistily, kdo to mluví. „Vůbec to nebylo tak, jak to vypadalo,“ opakovala Abby hlasem tak silným, aby si byla jistá, že ji slyšeli až v kuchyni. „Tak co to bylo?“ zeptala se matka. Ve vzduchu bylo cítit napětí, jako by celý dům zatajil dech a čekal na její odpověď. Logické by bylo říct pravdu. Ale vzhledem k tomu, že se Danforth kvůli služebné snažil vše utajit, asi by nechtěl, aby to oznámila všem v doslechu. Měla by vymyslet něco lepšího. Proč by to ale mělo být na ní? Může jí přece sám pomoct vysvětlit zmatek, jehož byl také původcem. Podíval se na něj, jako by čekala, že se toho chopí. Jemu však místo toho trvalo jen okamžik, než se vzpamatoval. Pak se na dámy usmál, popřál jim
Ukázka elektronické knihy