MARGUERITE KAYEOVÁ
„Já vím, já vím, musíme se ukazovat. A budeme, dostatečně často na to, aby byl sir Marcus spokojený. Ale nevidím důvod, proč bychom měli přijímat pozvánky na akce, které se budou konat, až tu nebudu. Takže řekneme lidem, že máme v úmyslu užít si opožděné líbánky…“ „Líbánky! Danieli…“ „To je dobrá krycí historka, ne? Umožní nám uposlechnout příkazů sira Marcuse tak, aby nám to vyhovovalo, a nebudeme si muset hrát na lorda a lady. Budeme muset zvládnout pár divadel, zajít do kostela, to v první řadě, a pak budeme muset uspořádat zahradní slavnost, abychom lidem mohli ukázat, jakou nádheru jsi tady vytvořila. Žádní návštěvníci, žádné povinné návštěvy nebo chození na večírky jiných, budeme co možná nejvíce venku. Společně. A když budeme tady, za zavřenými dveřmi, můžeme si dělat, co budeme chtít. Já se budu snažit, abych se ti nepletl pod nohy, a ty můžeš žít jako dosud, nebo ne… to je na tobě. Co si o tom myslíš?“ „Vypadalo by to divně, kdybych dál vedla panství a ty ses do toho nezapojil.“ „Nemůžeš to nechat na St. Jamesovi? Neříkala jsi, že pomáhal Estelle, když jsi byla pryč?“ „Z toho, co jsem zjistila minulý týden, jeho pomoc byla nedocenitelná. Má hlavu na čísla. Měl soukromého učitele, když byl malý.“ „Aha… no, nemá ani zdejší přízvuk.“ „Ne, jeho otec byl hlavní zahradník na velkém panství, někde v Gloucestershiru, a Oliver byl 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504922