MAYA BLAKEOVÁ
Rocco, budeš litovat toho, co jsi mi provedl. A pokud ne, jen tím dokážeš, jak bezcitný ve skutečnosti jsi.“ Na krátkou milisekundu byla přesvědčená, že zahlédla v jeho očích záblesk lítosti. Ale pak jen pokrčil rameny. „Už mi říkali i hůř, cara. Pokud na tom trváš, apartmá vedle mého je stále volné.“ Natáhl ruku a ukazováčkem jí líně přejel po tváři, jeho dotek zanechával na kůži horkou stopu. „Můžeš se tam zařídit podle svého, dokud nepoznáš, jak ses zmýlila. Víš, kde mě pak najdeš.“ O krok ustoupila, aby se dostala z jeho dosahu. „To se nikdy nestane. Mojí druhou podmínkou totiž je, že se mě už víckrát nedotkneš. Nikdy. Pokud to se svatbou myslíš vážně, pak budeš souhlasit, že mezi námi nedojde k ničemu fyzickému.“ Přimhouřil oči a svěsil ruce podél boků. „Rád bych ti připomněl, že mi pokaždé s radostí padneš do náruče.“ Okamžitě zrudla, studem i žádostivostí. „To bylo jen chvilkové poblouznění. Už se to nebude opakovat.“ „Nikdy neříkej nikdy,“ dodal nedbale a koutek úst se mu lehce zvedl v úsměvu. „A dávej si pozor, Mio. Víš, jak velice těžké pro mě je odolat výzvám.“ Ano, to si pamatovala dobře. Copak ji tři měsíce neuháněl, dokud nesouhlasila, že s ním půjde na večeři? Místo ve Vitelli Construction získala po sérii pohovorů a sama sobě slíbila, že neudělá nic, co by její kariéru ohrozilo. Připomínka na matku, na to, čím si jako svobodná matka bez vyhlídky na nějaké pracovní úspěchy musela projít, a to, že za to všechno vinila Miu, to všechno vedlo Miu k rozhodnutí, že nikdy nepodlehne žádnému muži. Ale Rocco její odmítání velmi rychle překonal. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504899