MAYA BLAKEOVÁ
Rocco, budeš litovat toho, co jsi mi provedl. A pokud ne, jen tím dokážeš, jak bezcitný ve skutečnosti jsi.“ Na krátkou milisekundu byla přesvědčená, že zahlédla v jeho očích záblesk lítosti. Ale pak jen pokrčil rameny. „Už mi říkali i hůř, cara. Pokud na tom trváš, apartmá vedle mého je stále volné.“ Natáhl ruku a ukazováčkem jí líně přejel po tváři, jeho dotek zanechával na kůži horkou stopu. „Můžeš se tam zařídit podle svého, dokud nepoznáš, jak ses zmýlila. Víš, kde mě pak najdeš.“ O krok ustoupila, aby se dostala z jeho dosahu. „To se nikdy nestane. Mojí druhou podmínkou totiž je, že se mě už víckrát nedotkneš. Nikdy. Pokud to se svatbou myslíš vážně, pak budeš souhlasit, že mezi námi nedojde k ničemu fyzickému.“ Přimhouřil oči a svěsil ruce podél boků. „Rád bych ti připomněl, že mi pokaždé s radostí padneš do náruče.“ Okamžitě zrudla, studem i žádostivostí. „To bylo jen chvilkové poblouznění. Už se to nebude opakovat.“ „Nikdy neříkej nikdy,“ dodal nedbale a koutek úst se mu lehce zvedl v úsměvu. „A dávej si pozor, Mio. Víš, jak velice těžké pro mě je odolat výzvám.“ Ano, to si pamatovala dobře. Copak ji tři měsíce neuháněl, dokud nesouhlasila, že s ním půjde na večeři? Místo ve Vitelli Construction získala po sérii pohovorů a sama sobě slíbila, že neudělá nic, co by její kariéru ohrozilo. Připomínka na matku, na to, čím si jako svobodná matka bez vyhlídky na nějaké pracovní úspěchy musela projít, a to, že za to všechno vinila Miu, to všechno vedlo Miu k rozhodnutí, že nikdy nepodlehne žádnému muži. Ale Rocco její odmítání velmi rychle překonal. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504899
TĚLA NELŽOU
Získal ji svou inteligencí a prozíravostí, ale také svým charisma, kterým omámil všechny její smysly. Měsíce žila v bláhovém přesvědčení, že to byla výjimka. Že může mít všechno. Jenže varovné signály se nakonec potvrdily. Realita byla krutá a zničující. Během pár týdnů přišla o všechno, zatímco pod srdcem nosila nový život. Na takovou lekci se nezapomíná. „Takže jsme dohodnuti?“ „Dohodnuti na tom, že tahle část platí do té doby, dokud za mnou sama ochotně nepřijdeš?“ vysmíval se. „Nepřijdu. Ale pokud tě to přiměje k souhlasu, potom ano.“ Usmál se, ale jeho výraz připomínal šelmu číhající na kořist. Mie se opět varovně rozbušilo ve spáncích. „Samozřejmě, cara. Jak je libo.“ Otočila se k odchodu, čímž odmítla reagovat na jeho lákání. „To je všechno?“ zeptal se trochu udiveně. Pohodila rameny. „Rozhodla jsem se. Přesně jak jsi chtěl. Takže já a Gianni odjíždíme domů.“ Ještě nedokončila větu a už vrtěl nesouhlasně hlavou. „Ne, Mio. Nikam nejedete. Předpokládal jsem, že budeš souhlasit. Proto jsem už pověřil své lidi přípravami na svatbu. S Giannim zůstanete tady a zítra ráno odletíme na Sicílii.“ Teď se podivila ona. „Jak je to možné? Vždyť o Giannim víš jen něco málo přes den.“ „Tady vidíš, jak moc stojím o to, aby byl součástí mého života. Řekla jsi ano, tak není důvod čekat.“ Jako by se jí země propadala pod nohama. „Musím si zařídit nějaké věci.“ „Jako třeba?“ „Jako… vyřešit, co s domem!“ Nad jejími argumenty jen mávl rukou v rozmáchlém gestu. „Moji lidé se o to postarají.“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504899
MAYA BLAKEOVÁ
„Jak?“ Ta otázka byla zbytečná. Zažila to už jednou, tehdy před třemi lety, když si usmyslel ji přestěhovat, jakmile přijala jeho nabídku k sňatku. Rocco, jakožto renomovaný architekt, měl neuvěřitelné organizační schopnosti a soustředění. Tím, jak dokázal z ničeho stvořit téměř božské věci, inspiroval mnoho svých následovníků ještě před tím, než mu bylo třicet. Seznam klientů, kteří po celém světě čekali na jeho fantastické návrhy, rostl a stejně tak i Roccovo ego a moc. Proč by se tedy choval jinak, když šlo o něco tak prostého jako zařídit jí úplně nový život během jediného dne. Jak ji mohlo překvapit, že byl několik kroků před ní? „Gianni nemá cestovní pas,“ namítla, zatímco se snažila znovu získat pevnou půdu pod nohama. „I to se vyřeší,“ oznámil jí Rocco. „Nějaké další námitky?“ Lehko by přišla nejméně na tucet dalších, ale bylo ji jasné, že by je bez námahy smetl ze stolu. Jak připomněl, se svatbou souhlasila. Nemělo smysl to nějak zdržovat. „Ne. Zdá se, že jsi o několik kroků přede mnou. Gratuluji.“ Znovu se obrátila k odchodu. „Ještě jedna věc. Moc rád bych věděl, proč se můj syn ocitl na tom plakátu.“ Napadlo ji, proč o tom zase začíná. Možná jí to chtěl vyčítat, v jeho výrazu však četla jen zvědavost. „Byl to způsob, jak zabít čas.“ A vydělat peníze, ale to Roccovi pochopitelně neřekla. Stále jí zbývala ještě nějaká hrdost. „Dřív než proti tomu začneš něco namítat, měl bys vědět, že spolupracuji s velmi přátelskou agenturou, o níž vím od jedné matky z mateřského centra. Není v tom nic nekalého.“ „Bavilo to Gianniho?“ Znovu ji překvapil. Podle jeho dřívější reakce spíš čekala výčitky. Uvolnila se natolik, že se dokázala usmát. „Byl 100 Ukázka elektronické knihy