i když souřadnice od Cliva by měly zaručit, že zelený válec nebude daleko, tušil, že objevit k němu stopu na lidnaté vyspělé planetě bude nejspíš zdlouhavější práce než mezi hrstkou jeskynních primitivů. Potřeboval najít osoby zbavené Pouta - a tenhle nahrbený plešatějící mužík ani žena s poněkud přihlouplým výrazem, kterou vedl na vodítku jako psa, k nim viditelně nepatřili. „Musíte být úspěšní, určitě nemáte hluboko do kapsy. Já to poznám podle oblečení, prodával jsem spoustu let v konfekci, víte?“ Chlapík se znalecky uculil a Tarunovi prokmitla tváří lítost nad tím, že se neoblékl do hadrů nebo možná nezůstal pro jistotu úplně nahý. „Tak o co jde?“ zeptal se, i když mu to muselo být dávno jasné. „No přece... Miláčku, klid! Neblázni!“ Žena vydala chrochtavý zvuk podobný chrčení odtékající vody v kanálu a pokusila se vyrazit za kolemjedoucím vozem; část lidského intelektu jí zjevně ještě zbývala, koneckonců o tom vypovídalo i klenuté břicho, v tuhle chvíli však nemohl být vyšší než u čtyřletého dítěte. Oscar spolu s Převařencem na okamžik zadoufal, že odvleče svého chotě pryč, ten však projevil až nečekanou fyzickou sílu a bez nejmenšího zakolísání přitáhl svou drahou nazpět. „No přece... Však víte, ne?“ pokračoval pak, jako by k žádnému incidentu ani nedošlo. „Tady vaše paní,“ kývl na Noemi, „možná už touží po vlastních dětech. Nebo je to paní vašeho přítele? No, to je nakonec jedno... Srenta vám odnosí dvě, tři děcka jako nic a zůstane při síle, klidně ji pak ještě můžete prodat... cojávím, třeba štarmistům. No, těm ekocvokům, co bydlí v dírách a všecko pohánějí jen lidskou silou.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504891
„Proč ji tam neprodáte sám, když je to takové terno?“ Mužík vytřeštil oči, jako by po něm Tarun žádal, aby vlezl do rozpálené pece. „Proboha, pane, copak nevíte, co jsou štarmisti zač? Žijí postaru se vším všudy, barbaři až do morku kostí... Když budou tady o Srentu stát, prostě mě podříznou a vezmou si ji. Nebo mě ošidí a vyženou, jestli budu mít hodně velké štěstí a narazím na slušnou partu... Z vás budou mít respekt, pane, poznají, že máte moc a přátele, jako jsem to poznal já...“ Nešťastný Ernořan chvíli vyčkával, jestli jeho lichotky dopadnou na úrodnou půdu, zatímco jeho hihňající se družka postrkávala po chodníku několik prázdných plechovek vytažených z odpadkového koše. Pak zřejmě pochopil, že se očekávané reakce nedočká, a tvář se mu stáhla zoufalstvím. „Pane, v mateřincích mi ji vzít nechtějí, bojí se, že jsem ji něčím nakazil - nojo, já vím, nejsem zrovna krasavec ani boháč, ale hygiena je mi svatá a zdraví taky, Srenta je v nejlepším pořádku, přísahám! Nakonec, někdo jako vy si to jistě může otestovat, ne? Pane, to malé je za chvilku tady, z čeho se o něj postarám, až to zůstane jen na mě? A do bordelu Srentu prodávat nechci, víte, co by ji tam chuděru čekalo?“ Oscar se zamračil. Co by ji čekalo, netušil, neměl zdání, jaký osud by jí přichystala zrovna tahle planeta s tímhle Poutem, ale docela jistě by to nebylo o mnoho lepší než kdekoli jinde. Bordely už nalezli i mimo Zemi, u cizích ras - snad nesloužily erotickým hrátkám, alespoň ne primárně, to ovšem neznamenalo, že by v nich ženy podstupovaly méně potupy a ponížení nejen pro zisk, ale i pro radost svých šéfů. Nerad bych ti, Převařenče, fušoval do řemesla, ale není 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504891
nakonec potřeba ovládat, trýznit a ubližovat jejich hlavním skrytým hybatelem i u nás doma? Nebo snad dokážeš vysvětlit, když jsme jedinou rasou provozující sex pro potěšení, proč na podobná místa narážíme stále znovu a znovu? „Poslyšte...“ Tarun zasunul pravici pod oblek, zřejmě předstíral, že něco hledá ve vnitřní kapse. „Za kolik byste si tak ten svůj... maličký obchůdek představoval? Ve zlatě.“ Oscar mimoděk očekával, že domorodci zasvítí oči chtivostí nebo aspoň docela obyčejným nadšením, ten však jen sklonil pohled a začal cosi počítat na prstech. „Nechci víc, než je nutné, pane... Hmm, takže dávky budou první tři roky, za rok a půl už bych mohl sehnat i nějakou jednoduchou práci z domova, hmm... Myslím, že za kilo bych mohl vyžít dost dlouho. Když bude kvalitní.“ „Tak tumáte.“ Dlaň vyklouzla zpátky na světlo a nebyla prázdná; žlutě lesklý kvádřík dával na první pohled tušit, že tady není třeba o kvalitě pochybovat. Docela jednoduchá transmutace prvků, je to snad pro poutačské znalosti a vědomosti nějaký problém? „Pěkně o prcka pečujte, občas mu povyprávějte o strýčku Rittovi a mladé paní najděte hezký ústav s hodným a úplatným personálem. Co já bych si s ní počal? My stejně ještě děti nechceme, viď, miláčku?“ Noemina holoprojekce výraz nezměnila, ovšem při představě, jak se asi tváří Lambda pod ní, se Oscar málem neubránil smíchu. Za kolik bych asi já prodal Rominu, kdybych musel? blesklo mu hlavou, když jim mužík s okázalým děkováním konečně zmizel z dohledu. Tehdy, když jsem ji ještě miloval celým srdcem a věřil, že ona mě taky, oba jsme tomu věřili... Především bych ji nechtěl ztratit, 100 Ukázka elektronické knihy