i když souřadnice od Cliva by měly zaručit, že zelený válec nebude daleko, tušil, že objevit k němu stopu na lidnaté vyspělé planetě bude nejspíš zdlouhavější práce než mezi hrstkou jeskynních primitivů. Potřeboval najít osoby zbavené Pouta - a tenhle nahrbený plešatějící mužík ani žena s poněkud přihlouplým výrazem, kterou vedl na vodítku jako psa, k nim viditelně nepatřili. „Musíte být úspěšní, určitě nemáte hluboko do kapsy. Já to poznám podle oblečení, prodával jsem spoustu let v konfekci, víte?“ Chlapík se znalecky uculil a Tarunovi prokmitla tváří lítost nad tím, že se neoblékl do hadrů nebo možná nezůstal pro jistotu úplně nahý. „Tak o co jde?“ zeptal se, i když mu to muselo být dávno jasné. „No přece... Miláčku, klid! Neblázni!“ Žena vydala chrochtavý zvuk podobný chrčení odtékající vody v kanálu a pokusila se vyrazit za kolemjedoucím vozem; část lidského intelektu jí zjevně ještě zbývala, koneckonců o tom vypovídalo i klenuté břicho, v tuhle chvíli však nemohl být vyšší než u čtyřletého dítěte. Oscar spolu s Převařencem na okamžik zadoufal, že odvleče svého chotě pryč, ten však projevil až nečekanou fyzickou sílu a bez nejmenšího zakolísání přitáhl svou drahou nazpět. „No přece... Však víte, ne?“ pokračoval pak, jako by k žádnému incidentu ani nedošlo. „Tady vaše paní,“ kývl na Noemi, „možná už touží po vlastních dětech. Nebo je to paní vašeho přítele? No, to je nakonec jedno... Srenta vám odnosí dvě, tři děcka jako nic a zůstane při síle, klidně ji pak ještě můžete prodat... cojávím, třeba štarmistům. No, těm ekocvokům, co bydlí v dírách a všecko pohánějí jen lidskou silou.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504891