KAREN INGLISOVÁ
„Horác dnes pracuje?“ zeptal se zničehonic Tom. Paní Munová se zadívala na zem a pomalými kroky přešla přes zahrádku ke kovové tepané židli ve stínu malého fíkovníku. „Posaďte se, moji milí,“ vyzvala děti a hůlkou jim pokynula k dřevěné lavičce. „Moje nohy už mi neslouží jako dřív. Takže, na co jste se to ptali? Ach ano, Horác. Ne, milí zlatí. V pátek za mnou nechodí. Ztratili jste snad něco v zahradě?“ „To ne,“ prohlásil Tom a začervenal se. „Kde vlastně zahradník Horác bydlí, paní Munová?“ zeptala se opatrně Stela. „Dvě míle odsud, na sever, směrem na Kilburn,“ paní Munová se na okamžik zarazila. „Někdy je na vás příliš přísný, já vím. Ale myslí to dobře. Zahrada je jeho život.“ Zhluboka se nadechla a zahleděla se do dálky. „A co si Horác myslí o Harryho útěcích? Kam podle něj vždycky zmizí?“ zeptala se Stela, strčila si do pusy bonbon s příchutí černého rybízu a zadívala se stejným směrem jako paní Munová. Stará paní se strnule usmála a zavrtěla hlavou. Oči se jí zaleskly a Stela v tu chvíli své otázky zalitovala. „Nedali byste si sušenku?“ zeptala se paní Munová.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504888