98
7.
zárí,
15:23
V hlavě mi duní hlasitá hudba, z čela odkapává pot a nohy posouvají tělo vpřed. Ze všech sil se snažím běháním zbavit vzpomínky na rty Kelsey Jenningsové a vypotit ze sebe její slova, tu naléhavou ozvěnu z minulosti. Jaká je šance, že se mi dcera vrátí? Existuje tolik možných způsobů, jak tuhle otázku položit, přesto použila úplně stejná slova jako moje máma. Na rozdíl od toho policisty z minulosti jsem jí nedokázal lhát. Zvýším rychlost běžeckého pásu. Mojí mámě bylo jasné, že Julii už nikdy neuvidí. Byla spoustu let vdaná za detektiva, který pracoval u policie, a dobře věděla, že se najde jen mizivé procento pohřešovaných lidí. Přinejmenším těch živých. V době, kdy případ odložili jako nevyřešený, už měla máma srdce jako z ledu. Během tří měsíců se propadla do deprese, která ji doháněla k šílenství. Vyrovnala se s tím tak, že se nechala zavřít do blázince, kde ji drželi pod sedativy. Léta přežívala v malé bíle vymalované místnosti a skoro nevnímala svoje okolí až do dne, kdy se nechala propustit, a pak ji našli, jak tři bloky od nemocnice plave v řece tváří ke dnu. Otec a já jsme patrně nestačili na to, aby se v ní znovu probudila touha po životě. Nemohl jsem Kelsey dávat falešné naděje, ale současně jsem nedokázal zničit ty, které chovala. Nemohl jsem jí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504818