98
7.
zárí,
15:23
V hlavě mi duní hlasitá hudba, z čela odkapává pot a nohy posouvají tělo vpřed. Ze všech sil se snažím běháním zbavit vzpomínky na rty Kelsey Jenningsové a vypotit ze sebe její slova, tu naléhavou ozvěnu z minulosti. Jaká je šance, že se mi dcera vrátí? Existuje tolik možných způsobů, jak tuhle otázku položit, přesto použila úplně stejná slova jako moje máma. Na rozdíl od toho policisty z minulosti jsem jí nedokázal lhát. Zvýším rychlost běžeckého pásu. Mojí mámě bylo jasné, že Julii už nikdy neuvidí. Byla spoustu let vdaná za detektiva, který pracoval u policie, a dobře věděla, že se najde jen mizivé procento pohřešovaných lidí. Přinejmenším těch živých. V době, kdy případ odložili jako nevyřešený, už měla máma srdce jako z ledu. Během tří měsíců se propadla do deprese, která ji doháněla k šílenství. Vyrovnala se s tím tak, že se nechala zavřít do blázince, kde ji drželi pod sedativy. Léta přežívala v malé bíle vymalované místnosti a skoro nevnímala svoje okolí až do dne, kdy se nechala propustit, a pak ji našli, jak tři bloky od nemocnice plave v řece tváří ke dnu. Otec a já jsme patrně nestačili na to, aby se v ní znovu probudila touha po životě. Nemohl jsem Kelsey dávat falešné naděje, ale současně jsem nedokázal zničit ty, které chovala. Nemohl jsem jí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504818
ˇ
99
slíbit, že její dceru přivedu zpátky, ale tím víc chci najít Malcolma Jenningse. Svírám ruce v pěst, zatínám čelisti. Nemělo by mě překvapit, že je ten chlap hajzl. Vysvětluje se tím dokonale uklizený dům i to, že přestěhoval rodinu sem, i když Kelsey o to očividně nestála. Není únos dcery jen další způsob, jak jí ublížit? Mučit ji? Týrat? Kousky případu do sebe pomalu začínají zapadat. Mám pocit, jako bych na něm pracoval už týdny, a přitom uběhly teprve dva dny. Řekl jsem jí, aby zavolala, kdyby něco potřebovala. Doufám, že nezavolá. Přinejmenším ta rozumnější část mého já doufá. Nejsem si jistý, že v její blízkosti dokážu odolat pokušení, se kterým jsem bojoval před pár hodinami u ní v kuchyni. A nejsem si jistý, že Kelsey Jenningsová chce, abych s ním bojoval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504818
100
7.
zárí,
22:45
Je tma a ticho a vlhkem ztěžklý vzduch se ani nehne. Těžké mraky zakrývají měsíc i hvězdy. Hrozí, že se každou chvíli protrhnou. Sbírá se bouřka. V takovém počasí se člověk nemůže cítit příjemně. Je příliš chladno na to, abych vypnula topení v domě, a současně moc vlhko na pořádné oblečení. Ne že by teplota měla něco společného s tím, co jsem si na sebe předtím oblékla. To bylo jen pro detektiva Ryana. Ještě vnímám jeho pohled ve výstřihu a na zadku. Ještě cítím, jak se prsty zlehka a přitom záměrně dotýkal mých nahých zad, když mě objímal. Chtěl mě… Sice byl zatím natolik při smyslech, aby mě od sebe odstrčil, když jsem ho políbila, ale jak dlouho tomu pokušení dokáže odolávat? Vím, že si přeje, abych se na něho obrátila, abych mu zavolala…, ale nezavolám. Dnes ne. Dnes mám na práci něco jiného. Důležitého. Vyjdu ven a rozhlédnu se kolem. Všichni reportéři to vzdali a odjeli. Světla u sousedů zhasla. Venku je tma. Nikdo se nedívá. Konečně. Sehnu se ke květináči na schodech a hrábnu hluboko do tmavé promočené hlíny. Prsty nahmatám kov a vytáhnu sadu klíčů. Setřesu hlínu do květináče a upěchuju ji kolem vadnoucích květin. Ukázka elektronické knihy