vězme si pravdu. Vaše červenání mě dojímá, pane Cardini. Už jsem hluchá, ale oči mám naprosto v pořádku. Vidím věci tak, jak jsou, bohužel. Nebuďte jako dítě, prosím vás: dneska už se nikdo nečervená. Jisté slabosti nesmí člověk nikdy ukazovat, naučte se ovládat. Jen se vám snažím pomoct. Jaký máte vztah s matkou, pane Cardini? Ach tak, dobře, dobře. Jednou nám ji musíte představit. Přiveďte ji sem, nejsme žádné vražedkyně. Máme spoustu chyb, ale zas to nepřehánějme. Promiňte, jsem trochu nahluchlá, můžete to zopakovat? No, to vaše matka nedělá dobře, že nemá v Milán důvěru. Je to město, které vždycky všechny přijalo, stačí si zvyknout na jeho drsné způsoby. Tohle je předsudek, který mají všichni, kdo ho neznají. A vy se každý večer vracíte do Varese? Není to trochu nepohodlné? Ale jistě, chápu. Vzkažte ode mě matce, že Milán je naopak velmi okouzlující. Já jsem sem přijela jako mladá: vybombardovaného bylo víc než toho, co stálo. Ujišťuju vás, že město moc přívětivé nebylo. Ale i v tom stavu mělo jakýsi svůj inteligentní nádech. Naparovalo se, i když bylo zničené, ale taková už je jeho povaha, to musíte chápat. Ostatně, jistá domýšlivost je nezbytná: je potřeba mít velké plány, aby se podařilo uskutečnit malé věci. Jste ambiciózní, pane Cardini? To jsem si myslela. Ale musíte se to naučit. V tomhle městě se bez ambicí nedá přežít. Nějakou ambici si vymyslete, pokud ji nemáte: lidi tam venku nemají slitování, musíte jim dát najevo, že jste nemilosrdný jako oni, pokud chcete mít respekt. Ach, díky, Mariko. Ale tyhle skleničky jsem nemyslela. Kde jsou ty křišťálové? Dáte si cigaretu, Cardini? Jistěže kouřím! Před dcerou ne, protože by mi
•
98
• Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504816