98
Kromě již zmiňované kvalifikace, tedy vyučení v oboru, bylo potřeba mít i „kousek štěstí“, aby se takový muž dostal na plavbu, jelikož například v období tzv. normalizace byla pro obsluhu na čs. námořních lodích potřeba jen necelá stovka stevardů (určitá část námořníků zajišťovala plavbu a další zůstávala doma na tzv. vynechávce, tedy na dovolené po nepřetržité plavbě).190 V sedmé osmé třídě nám chodil dělat do školy přednášky důstojník z Československé námořní plavby. Přednášky o lodích, o moři, o světě. A mě to nadchlo, a že taky budu námořníkem. Že by se mi to líbilo. […] Nakonec jsem se dal na kuchaře, učil jsem se kuchařem, a když jsem byl ve druhém ročníku, přišla na školu zpráva, že Československá námořní plavba dělá nábor na lodě. Všech možných profesí. A k nám na školu přišel nábor do takzvaných hotelových oddělení na lodi, takže kuchař nebo stevard. No ale já byl teprve v druhým ročníku, a učební obor byl tříletý. Tak jsem musel počkat. No a v tom třetím roce už s náborem na školu nepřišli. […] A já jsem se učil dole na Václaváku, ve Zlatý huse. Kousek odsud, taky na Václavském náměstí, ta budova dole na Můstku, to tenkrát byla budova Československý námořní plavby. Tak jsme si řekli ještě se dvěma kamarády ze třídy, že to máme v podstatě pár metrů, že se půjdeme na tu plavbu zeptat. Nakonec jsme jezdili všichni tři jako kuchaři.191
Ženy a v menším měřítku také muži s kvalifikací (nejen) v oborech pohostinství či hotelnictví pak mohli pracovat jako letušky/stevardi (v dobovém jazyce palubní průvodčí) v civilní letecké dopravě, respektive v podniku Československé aerolinie (ČSA). I zde se možnost uplatnění týkala několika desítek, až později stovek mladých žen, takže zájem uchazeček několikanásobně převyšoval počet míst, která ČSA nabízely. V kontrastu ke všem ostatním zde skloňovaným
zřízena v případě říční plavby, kde si stravu zajišťoval každý sám nebo ve spolupráci s dalšími lodníky, případně jejich spolucestujícími manželkami: „Tam se tenkrát vařilo dohromady, kolchoz se tomu říkalo.“ (ÚSD COH, Digitální sbírky. Rozhovor s B. K. /* 1962, od roku 1982 pracoval u ČSPLO, postupně se vypracoval až na pozici kapitána říční plavby/, vedla Lenka Krátká, 5. 3. 2019). 190 Celkový počet učňů se například v první polovině sedmdesátých let pohyboval okolo 200 až 250 tisíc, bez rozlišení podle oborů (Statistická ročenka republiky Československé 1959. Praha, Státní nakladatelství technické literatury – Alfa 1959, s. 171). 191 Rozhovor s K. T. (* 1943, 1. kuchař) vedla Lenka Krátká, 19. 2. 2010, uloženo v soukromé sbírce autorky.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504793