Vždyť hříva tak voní…
případě se dá použít i šatna vedle ní. Ale tolik lidí tu určitě nebude. Není to olympiáda. Ještě dlouho diskutujeme, padají různé návrhy. Některé jsou hned zamítnuty, jiné necháváme otevřené. Až podle toho, jak uspějeme u vedení. Hned zítra se zeptáme Havlíka. Snad bude souhlasit. Jako obvykle vyjednavačem zvolili mne. Jednohlasně. A pak ještě Lukáše. Nevím, kolik měl hlasů, no, ale to je dnes už jedno. Nadšeni vyhlídkou na uspořádání vlastní zábavy se spokojeně rozcházíme k domovům. Jen ve mně hlodá červíček – jak to zařídit.
32. kapitola Druhý den, kdy se snažil trenér snad již čtvrtým mohutným bouchnutím uzavřít dvířka své notně otřískané oktávky, nadešel náš čas. „No, víte, hoši,“ poškrábal se ve vlasech, „i my jsme tu zamlada pořádali zábavy. A jaké byly,“ zasní se. Chvíli sní nebo přemýšlí. „Jo, souhlasím s tím. A na výboru to prosadím, na to vemte jed. Ale musíte pomoci s organizací. Zajistíte hudbu, nějaký gramofon či magnetofon nebo jak se to dneska jmenuje. A Jitka bude vařit kávu, nějaký ten guláš přivezeme z domova. A pití? Jo, dovezu taky. Takže si to shrneme – Jitka bude za barem. Ale když bude zapotřebí, musí být vždy někdo po ruce na výpomoc. Jasný!?“ Horlivě souhlasíme a přikyvujeme. Kdo nekývl rychle, dostal od Lukáše zadního lepáka. Podle čeho Lukáš měřil rychlost, to nevím, já se včas uhnul. „A to, pánové, znamená, že budete umývat nádobí, hrnky, no prostě pomáhat se vším, co bude zapotřebí.“ Slibujeme hory doly.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504660