KRÁSA JEDNODUCHOSTI
97
učitel Vinoba Bháve. Během bojů za indickou nezávislost ho Britové uvěznili. Spolu s ním za mřížemi skončilo dalších několik stovek politických vězňů. Prosili Vinobu, aby jim předal podstatu Gíty. Odpověděl jim: „Udělám to, ale napřed si musíte vyžádat svolení ředitele věznice.“ Za ředitelem se tedy vypravila delegace a získala od něj souhlas, že se ve vězení jednou týdně může konat velké shromáždění, při němž bude Vinoba promlouvat o Gítě. Na závěr se ředitel zeptal: „A mohu si Vinobu také přijít poslechnout?“ „Ovšemže můžete,“ řekli vězni. A tak ve vězení v Dhulii ve státě Maháráštra přednášel Vinoba o Bhagavadgítě. Jeden z vězňů byl novinář a všechny promluvy slovo od slova zaznamenal těsnopisem. Později vyšly knižně jako Talks on the Gita (Hovory o Gítě). Ony promluvy výrazně ovlivnily mnoho mých spirituálních i ekologických postojů. Bhagavadgíta je dlouhá výpravná báseň, podobenství o válce a míru. Odehrává se během lítého střetu mezi členy velké rodiny. Na jedné straně stojí sto bratrů, na druhé jejich pět bratranců. Válčí o královskou korunu. Gíta představuje část eposu Mahábhárata, v níž Kršna rozmlouvá s válečníkem Ardžunou zmítaným pochybami, že bojuje s příslušníky vlastní rodiny. Autor používá rámec války jako metaforu jednání. Poukazuje na to, že válka představuje důsledek touhy ovládat, dobývat a uzurpovat si moc. Když nad těmito lidskými tužbami zvítězíme, zvítězíme i nad svárem a válkou. Jedná se také o metaforu boje mezi odvrácenými stránkami lidské povahy, konstruktivní a destruktivní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504424