vázanou mašli na šatech, kterou se snažila upravit. „Moc jsem toho neviděla. Pan Winters a slečna Tallertonová nás okamžitě nastrkali zpátky do kočáru a hned jsme odjeli. Neměla jsem ani čas dopít si mléko.“ „Chápu. Budu je muset pochválit za jejich rozvahu.“ Grace se posadila. „A teď už se vrať za nimi. Musím se umýt a nasnídat.“ Mary seskočila z postele a dovnitř vešla Boltonová. Počkala, až se zavřou dveře, a vesele se uchechtla. „Vím, že bych se neměla smát, ale pan Winters a slečna Tallertonová mi to celé včera večer vyprávěli. Naštěstí už byli zapřažení čerství koně, takže když slečna Tallertono vá zavelela, mohli okamžitě vyrazit. K žádné škodě nedošlo. Jen se za nimi rozeběhl nějaký rozčilený mladík. Kočí John říkal, že se jeho koně vylekali, ale rozhodně nezranili.“ „To se mi ulevilo. Rozhodně bych se ale nerozpakovala vyplatit náhradu, kdyby se jim něco stalo.“ „Ne, mylady. Dorazili sem krátce poté, co jste se odebrala do postele. Nechtěla jsem vás budit.“ Grace s úsměvem vstala z postele. „Jsem ráda, že už jsou tu. Další záležitost, se kterou si už nemusím dělat starosti.“ Ve dveřích se ukázala Janina hlava. „Jak se dnes cítíš? Slyšela jsem, že jsi prý nemocná.“ „Nejsem nemocná.“ Grace si oblékla župan a přešla k umyvadlu. „Těším se, až mi konečně řekne i někdo dospělý, co se vlastně včera večer stalo.“ Na Janině tváři se objevil široký úsměv. „Ano, byla to docela zajímavá záležitost.“ Protože děti už byly po jídle, Grace si nechala přinést svou snídani do pracovny. Alespoň se tam nějak zaměstná a nebude muset myslet na Worthingtona. Sotva se dotkla toustu a jen nalačno upíjela čaj, zatímco se probírala účty za domácnost, které sem dorazily kočárem se zavazadly včera večer. Uplynula hodina, Grace se opřela v židli a vzdychla. Nefungovalo 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS504198