o kontakt, a proto bývá označován jako „sociální úsměv“. Počáteční úsměv je ovšem nediferencovanou sociální reakcí, není projevem individuální preference nebo citového vztahu. Dítě se usmívá na každého, kdo se cho vá očekávaným způsobem. Je však jednoznačně zaměřen na lidi a z chování dítěte je zřejmé, že rozlišuje lidské chování od ostatních podnětů. Na konci 3. měsíce reagují kojenci na přiblížení obličeje člověka, který na ně mluví, mimikou, resp. úsměvem. O něco později, ve 4. měsíci, budou reagovat ješ tě aktivněji: živějšími pohyby a hlasovým projevem. Lidský obličej se stává atraktivním sociálním stimulem. 2. Druhý trimestr lze označit jako sociálně diferencující fázi. Schopnost rozlišovat různé objekty se na počátku druhého trimestru projevuje převáž ně v pasivně receptivní rovině. Dítě rozlišuje živé a neživé objekty, ale je schopné diferencovat i v rámci jedné kategorie. Některé podněty je zaujmou více, dává jim přednost, déle se na ně dívá atd. Začíná odlišovat i různé lidi, někteří se mu jeví přitažlivější než jiní. Aktivní poznávání, tj. manipulace či komunikace, není ještě příliš rozvinuté. Děti manipulují se všemi objekty, včetně vlastního těla, stejným způsobem, bez ohledu na vlastnosti zkouma ného objektu. Diferenciace manipulačních a komunikačních aktivit je pod míněna dosažením určitého stupně rozvoje poznávacích procesů (např. dítě pochopí, v čem se jednotlivé objekty liší), i motorických dovedností (lepší koordinace pohybů rukou či mluvidel). V kontaktu s lidmi bývají kojenci aktivnější než za jiných okolností a vy užívají všech možných způsobů, které ovládají. Komunikují pomocí různých motorických aktivit, nejenom mimikou a pantomimikou, ale i úchopem – např. si od jiného člověka vezmou hračku. Zároveň vnímají všechny aspek ty sociálního kontaktu, jako je řečový projev, úsměv apod., a reagují na ně podobným způsobem. Takto obohacená stimulace je pro malé děti atraktiv nější, proto se za těchto okolností i více naučí. Uspokojení spojené s pozitiv ním emočním laděním působí motivačně a posiluje jejich zájem o kontakt. V době mezi 3.–6. měsícem se v interakci mezi dítětem a dospělým začnou objevovat jednoduché sociální hry (Matějček, 1996). Dospělí jsou iniciá tory hry, dítě je jejím pasivnějším, i když zaujatým účastníkem. Například dospělý se na dítě chvíli dívá, pak se odvrátí a vzápětí se na ně podívá znovu. Tuto činnost několikrát po sobě zopakuje. Dítě projevuje radost, když zjistí, že se vždycky objeví známá lidská tvář. Opakování hry mu tuto zkušenost potvrzuje a zvyšuje tak jeho uspokojení. Je zřejmé, že dítě je schopné udržet 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503857
v paměti určitou informaci. Jde o znovupoznání obličeje určitého člověka, které je předstupněm vytváření budoucí představy. Postupně povede až k uvědomění trvalosti existence dané osoby. Schopnost zapamatovat si urči tý objekt a posléze pochopit trvalost jeho existence je důležitým vývojovým mezníkem. V této souvislosti dochází ke změně vnitřního světa dítěte. Začí nají zde mít svůj význam představy známých a osobně významných objektů. Jestliže se dříve z dosahu dítěte něco ztratilo, znamenalo to, že věc zmizela i z jeho vědomí. Pochopení totožnosti různých objektů signalizuje uvědo mění stálosti vnějšího světa, i když ještě nejde o pochopení kontinuity jeho existence. 3. Třetí a čtvrtý trimestr je fází pokračující sociální diferenciace. Mezi 6. a 9. měsícem začne dítě rozlišovat známé a neznámé lidi, nejprve matku a postupně i další blízké osoby. Spitz (1958) nazval tuto fázi stadiem specifického objektu, jímž se obvykle stává matka. Šesti- až sedmiměsíční dítě rozlišuje obličeje i hlasy známých a neznámých osob a v závislosti na tom na ně odlišně reaguje. K cizím lidem projevuje určitý odstup a dovede dát najevo svou nejistotu. Dítě může mít za určitých okolností z neznámých lidí obavy. Projev strachu závisí na okolnostech: bývá silnější v nepřítomnosti matky, když cizí člověk vypadá nezvykle nebo se setkání odehraje v nezná mé situaci. Známí lidé, zejména matka, představují jistotu a bezpečí a dítě u nich bude hledat ochranu. Zkušenost získaná v této době zásadním způso bem ovlivní budoucí sebejistotu dítěte i jeho vztahy s lidmi. Strach z cizích lidí a neznámých situací, který se objevuje přibližně v 7.–8. měsíci, je důle žitým signálem standardního vývoje. Dítě ví, co obvykle činí známí lidé a co se děje v běžných situacích, a toto vědomí v něm navozuje pocit jistoty. Ne známé okolnosti vyvolávají nejistotu, na niž dítě reaguje přimknutím k mat ce, resp. jiné blízké bytosti. Je zřejmé, že se u něho střetává potřeba zvídavosti s potřebou bezpečí. Nejisté děti reagují spíš stažením do sebe a rezignací na nové zkušenosti. Schopnost rozlišovat známé a neznámé, tj. jisté a nejisté, je významným předpokladem pro budoucí osamostatňování. Dítě je svým strachem chráněno před možným ohrožením, protože to, co je neznámé, může představovat nebezpečí. Strach vyjadřuje anticipaci něčeho nepřízni vého a dítě se snaží takové situaci vyhnout. Rozvoj poznávacích procesů se projeví postupným chápáním vztahu příčiny a následku i v sociální oblasti. Dítě iniciuje kontakt postupným opakováním nejrůznějších aktivit, které má v repertoáru, až vyprovokuje IV. KOJENECKÉ OBDOBÍ
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503857
žádoucí reakci dospělého. Postupně se naučí rozlišovat, jaké chování vede k požadovanému efektu, a bude je používat jako prostředku k dosažení svého cíle. Jako prostředek interakce mohou sloužit různé schopnosti a dovednosti. Na počátku druhé poloviny kojeneckého věku může sloužit jako prostředek komunikace i braní věcí do ruky. Dítě nediferencuje jenom na úrovni hrač ky, kterou mu někdo nabízí, ale rozlišuje i lidi, kteří mu ji nabízejí. Jestliže přijme od někoho nějakou věc, znamená to, že akceptuje i jejího dárce (Ma tějček, 1994). Mladší kojenec by si hračku vzal, pokud by jej zaujala, jinak by ji ignoroval. Dárce by jej nemusel zajímat vůbec. Mezi 6.–9. měsícem dítě samozřejmě ví, zda danou věc chce nebo nechce, ale občas se více sou středí na formu – přijetí nebo odmítnutí – a z prostředku se stane cíl. Děti dovedou na této úrovni i žertovat: chvíli dělají, že něco nechtějí, a vzápětí naopak. Jejich mimika, úsměv a celkový projev naznačují, že jsou zaměřeny především na udržení interakce s nějakým člověkem, o nabízenou věc jim tolik jít nemusí.
6.2 Vývoj vztahu matky a dítěte
Socializační vývoj v prvním roce života lze označit jako fázi dyády, pro tože většinou probíhá v rámci interakce mezi matkou, resp. pečující osobou, a dítětem. Matka uspokojuje potřeby dítěte, ale je i významným prostřední kem mezi ním a okolním světem. Přibližuje mu jej v takové podobě, která je pro ně srozumitelná a nenarušuje jeho pocit jistoty a bezpečí. V rozvoji vztahu s matkou a jeho postupné proměně se odráží psychický vývoj dítěte. V pre natálním období je s matkou spojeno v jeden biologický celek, narozením se od matky fyzicky odděluje, ale i pak má tendenci ji vnímat, jako by bylo její součástí. Prožitek spojení s matkou představuje základ budoucího pocitu jisto ty, který je předpokladem ochoty k poznávání okolního světa a k postupnému osamostatňování. V této době si dítě ještě neuvědomuje hranice mezi sebou a mateřskou bytostí. Na konci druhého trimestru začne dítě odlišovat matku od ostatních lidí, a matka je prvním objektem, který chápe jako trvalý. Dítě již ví, že existuje, i když ji právě nevidí. Jakmile začne matku chápat jako trvalý objekt, postupně si uvědomí i samostatnost její existence. V souvislosti s tím musí přijmout fakt, že není součástí matky. Tak začíná separace na psychické úrovni, v rámci uvědomování sebe sama jako samostatné bytosti. V této době dovede lépe rozlišovat i své vlastní pocity. Rozvoj různých kompetencí společ ně s narůstající zkušeností umožňuje odlišit sebe sama od matky. Např. dítě manipulaci s vlastním tělem prožívá jinak, než když se dotýká matky atd. Ma 100 Ukázka elektronické knihy