98
J. D. R o
b b
• Ne
ž
u d e ř í
s t í n
Reová si jich nevšímala a nespouštěla oči z Gotteové. „Za vraždu Gally Modestové nesou odpovědnost dvě osoby. Chci je obě.“ „Mému klientovi bude na konci takového trestu sto deset. Tou dobou mu bude do věku průměrného dožití zbývat necelých dvacet let – a to nezahrnujeme roky strávené ve vězení. Dvacet pět let za každé obvinění, s možností zkrácení na dvacet za dobré chování.“ Eva se vymrštila ze židle. „Zatracený právníci. Naservírovala jsem vám ho na stříbrném podnose.“ „Pětadvacet let za každé obvinění,“ souhlasila Reová. „S možností zkrácení na dvacet, jak jste uvedla. Ale jedině pokud informace vašeho klienta budou pravdivé a pomůžou v zatčení. Pokud zjistíme, že váš klient něco zatajil nebo o něčem lhal, dohoda pozbývá platnosti.“ „Na planetě.“ „Ani náhodou. Obě víme, že pokud půjdeme k soudu, váš klient nemá šanci na to, že by se ještě někdy podíval na svobodu. Možná existuje nějaká nepatrná šance, že přesvědčíte porotu, aby rozsudek zmírnila, ale ne o moc víc, než co vám nabízím. A většinu potenciálního zkrácení stráví ve vězení čekáním na proces, průběhem vlastního procesu a tak dále. Lepší dohodu nedostanete.“ „Nemůžu jít do vězení na padesát let.“ Tween se roztřásl. Ani ne tak strachem jako pod tíhou studené, tvrdé reality, pomyslela si Eva. „Dejte mi chvilku s klientem.“ „Dallasová a Reová odcházejí z výslechové místnosti. Konec záznamu. Sakra, Reová,“ začala Eva na odchodu. Když se za nimi zavřely dveře, Eva se otočila k Reové. „Kdybych byla na holky a kdyby byla v tomhle státě legální polygamie, vzala bych si tě.“ „To je moc milé. Dej mi dvacku. Spoléhám se, že nezapomeneš na víno.“ Eva vylovila dvacet dolarů a vtiskla je Reové do dlaně. „Jsi zatraceně dobrá laciná právnička.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503782