KATHRYN HUGHESOVÁ
„Ještě ses s ním ani nesetkala, Taro. Nevynášej rychlé soudy.“ „Ale jo, jenže… prý mě chce poznat, nebo to chce máma. Pochybuji, že on po tom nějak speciálně touží. Příští neděli jdeme spolu na oběd. My všichni včetně tebe.“ „Mě?“ zasmál se Alf. „É… Neumím si představit, proč by se chtěl seznámit se mnou.“ „Smůla,“ prohlásila Tara. „Pokud musím jít já, tak potom musíš i ty.“ Mlčky pili čaj a Tara si v hlavě promítala ty mučivé chvíle, kdy se chovala jako blázen a obvinila Toma, že se mu líbí jeho vlastní sestřenice. Bylo to fakt ponižující. „Co se děje?“ ozval se Alf. „Nic extra.“ „Právě si zavzdychala, proto se ptám.“ „Opravdu? Jen jsem nad něčím přemýšlela.“ Podívala se na jeho bledé, hubené nohy, na modré žilky, které mu prosvítaly přes pokožku. Pokusila se změnit téma. „Proč máš sundané ponožky, Alfe?“ Překvapeně se podíval na své nohy, jako by zapomněl na ten pravý důvod. „Asi jsem si chtěl ostříhat nehty na nohou, jenže jsem na ně nedosáhl.“ „Chceš, abych ti s tím pomohla?“ „To bys pro mě udělala?“ Podívala se na jeho nehty, tlusté a zežloutlé. Větší drápy neviděla ani na nohou dravých ptáků. Byl zázrak, že se vůbec mohl obout. „Kde máš nůžky na nehty?“ Sklonil se k noze židle a podal jí je. „Tohle jsou kuchyňské nůžky, Alfe. Máma s nimi odřezává kůži ze slaniny.“ Alf vypadal trochu zmateně. „Co tím chceš říct, Taro?“ Pokrčila nosem. „No, že… je to nehygienické, co jiného? Skočím ti pro naše.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503739