Luciana mu to nevěřila. Jestli se roznese, že tu byli dva démoni, kteří kouzlili, mohou mít za pár dní v patách všechny Arumielovi muže. „Od chvíle, kdy jsme opustili Aramej, jsem magii nepoužila.“ „Já vím.“ „Ne proto, že bych nemohla. Bála jsem se. Měla jsem strach, co by se stalo, kdybych to udělala. Koho by to popudilo.“ Hlas se jí pomalu vytrácel. „Ale teď, když jsem tam toho chlapečka viděla ležet… Všechen ten strach byl pryč.“ Vyšli ven. Slunce už skoro zapadlo, přesto si všimli lidí postávajících kolem. Nikdo jim nebránil v cestě, jen si je podezřívavě měřili. „Počkejte!“ ozvalo se za nimi. Corvus s Lucianou se ohlédli. V otevřených dveřích stál Jarvin. „Chtěli jste stravu a nocleh, ne snad?“ „Kvůli tomu jsem to neudělala,“ namítla Luciana měkce. „Je to to jediné, co vám můžu nabídnout.“ Za jeho zády vykoukl nesměle Gaher. „Paní s korálkovýma očima, nechala jste si tady svou duhu.“ „Můžeš si ji nechat, jestli chceš.“ Chlapeček si přitiskl obarvený rukáv od šatů k hrudi, jako by to byl poklad. Lidé těkali pohledem mezi zdravým chlapcem a dívkou v doprovodu démona. Chvilku jim to trvalo, ale pak pochopili. Corvus toho večera po dlouhé době konečně zamhouřil oči. Když viděl, jak Luciana na posteli v podkroví, kde je ubytovali Jarvin s Janice, vyčerpaně usnula, dovolil si také podlehnout únavě. Tady se nemusel bát, že by se jí něco stalo. I tak ale jeho smysly zůstávaly na jisté podprahové úrovni bdělé. Usnul rychle. Zpočátku spal klidně, ale pak se mu do mysli vetřel zase ten šepot. Obtěžoval ho už od souboje s Arumielem. V několika posledních dnech měl dojem, že by se ho snad mohl zbavit, ale jak se zdálo, takové štěstí neměl.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503717