JANE PORTEROVÁ
„Protože jste okamžitě vyhledali naši péči, myslím, že máme dobré vyhlídky.“ Byl to dlouhý den, ale v poledne se kontrakce zastavily a bolest konečně ustoupila. Charlotte usnula, vyčerpaná obavami a strachem. Brando stál u její postele v soukromém pokoji na těhotenském oddělení nemocnice a pozoroval, jak spí. Měla už lepší barvu než ráno. Dlouhé světlé vlasy měla rozhozené na polštáři a rty ve spánku lehce pootevřené. Z tváře jí vyprchalo napětí. Cítil, že může poprvé za celý den pořádně dýchat. Bál se, byl opravdu vystrašený. Nemodlil se jenom za dítě, ale za Charlotte, která se zdála tak odhodlaná zůstat osamocená, udělat všechno úplně sama. Viděl její paniku a cítil její obavy. Poprvé uviděl prasklinu v její dokonalé bezchybné masce. Mohla chtít, aby to nikdo jiný neviděl, ale byla zranitelná a stejně tak osamělá. Mátlo ho to, protože pocházela z velké rodiny. Přesto rodinu nevítala. Telefon mu vibroval přicházejícími zprávami. Vyndal mobil z kapsy a prošel si zprávy. Pak zkontroloval maily. Nenašel nic, co by vyžadovalo okamžitou pozornost. Přitáhl si blíž k posteli židli a posadil se. Když jí řekl, že tady bude s ní, myslel to vážně. Charlotte a jeho syn mohli být mimo nebezpečí, ale Brando by nechtěl být nikde jinde než s ní. S nimi. Se svou rodinou. „Má rodina,“ zopakoval si tiše a promýšlel ta slova s údivem nad jejich dopadem. Bude mít syna… Naplnila ho vřelost a sevřela se mu hruď nevyslovenou emocí. Pýcha, naděje, údiv. Protože vyrostl v pospolité a dost spletité rodině, občas ho vazby tížily. Krátce po dvacítce se od rodiny odloučil, zvláště od otce, s jeho arogancí a vměšováním. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503650
ZA VÁŠEŇ SE PLATÍ
Brando se v rodině necítil chtěný nebo potřebný. Ptal se, proč se od každého člena čeká, že bude pracovat pro společnost Ricci-Baldi. Měl dva starší bratry a sestru, kteří pro firmu pracovali a byli spokojení. Proč by ještě potřebovali jeho? Navíc nabízeli přinejlepším podřadnou práci. Veškeré stránky činnosti pro rodinu mu přišly nudné a nesmyslné. Povinnosti, se kterými si mohl poradit kdokoli. Po roce nezáživné práce pro rodinu si uvědomil, že se může stejně nesmyslně hloupou prací živit kdekoli jinde a dostane zaplaceno o mnoho víc. Promluvil si o nudě s otcem, ale ten jeho námitky odmítl. Prohlásil, že se má každý projevit a jako nejmladší nemůže hned očekávat místo ve vedení. I Enzo a Marcello si cestu do managementu vypracovali. Otcova odpověď se Brandovi nezamlouvala. Rebelsky odpověděl na nabídku modelingové agentury v Milánu, zda o něj mají stále zájem. Během dospívání ho několikrát kontaktovali, jenže věděl, že by to jeho rodina nevnímala kladně, takže příležitosti odmítl. Ale teď potřeboval místo, takže se vydal na první schůzku. Zajistil si práci a podařilo se mu získat i téměř každý další nabízený úkol. Brandův otec udělal to, co očekával. Zastavil mu finanční podporu rodiny, ale nehněval se. Ulevilo se mu. Poprvé v životě stál výhradně na vlastních nohách. A byl úspěšný. Za šest měsíců vydělal víc peněz než za předchozí dva roky. V pětadvaceti měl dostatek prostředků na investice. Protože nechtěl nechat tolik peněz zahálet v bance, nakoupil akcie a pořídil reality. Když se to ukázalo jako dobrá volba, začal podnikat s rizikovým kapitálem u dvou malých technologických startupů. Proměnil statisíce v miliony, jelikož jeden z podniků skutečně prorazil a rozrostl se. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503650
JANE PORTEROVÁ
V šestadvaceti si koupil první malé vinařství a za dva roky přikoupil další. Tehdy za ním přišel otec. Požádal ho, zda by se vrátil k rodině a pracoval s nimi. Zdálo se, že má Brando zlaté ruce. Brando se stále rozhodoval, zda to má udělat, když otec zemřel. Ani se nestačil vrátit k rodině, aby pracoval ve Florencii s bratry a sestrou. Měl zaměřit jinak značku Ricci. Dodat nový život vínům. Jeho matka říkala, že si je jistá, že v Branda otec věřil. A živí věděli, že by se nikdy nevyhnul rodinným povinnostem nebo zodpovědnosti. Rodina byla vždy na prvním místě. Charlotte probudily mumlavé hlasy. Když otevřela oči, u nohou postele stál Brando s lékaři a hovořili. Jako první si všiml, že se probudila, a okamžitě přistoupil k posteli. Ve stříbrných očích měl tázavý pohled. „Jak se cítíš?“ „Lépe,“ řekla s vděkem, protože stahy ustaly a už ji nic nebolelo. „Kolik je hodin?“ „Bude sedm. Tvůj lékař právě dělá závěrečnou kontrolu, než odejde na noc domů.“ Pohlédla na lékaře, který přicházel k posteli. „Děkuju za veškerou dnešní pomoc.“ „Bylo mi potěšením. Jsem opravdu rád, že jste tu byli rychle. Teď vypadá všechno dobře,“ odpověděl a pokračoval. „Budete dnes ve vynikajících rukách. Personál ví, že jsem na telefonu, kdybyste něco potřebovala.“ Brando lékaře doprovodil ven a vrátil se. „Máš hlad? Nesnídala jsi ani neobědvala.“ „Začínám mít hlad.“ „Dobrá, můj osobní kuchař je na cestě s jídlem. Když slyšel, že jsme zpátky ve městě, prohlásil, že 100 Ukázka elektronické knihy