Otevřely se dveře, dovnitř vešel Přemysl a odložil na stůl dva papírové pytlíky. „Ten nonstop za rohem je kurevsky zpomalenej.“ Pověsil bundu na věšák, jeden pytlík hodil Luďkovi, druhý rozevřel a kouknul do něj. „Dva malý kulatý hajzlíky s chilli paprič kama a pár hranolků – a člověk by tam vystál důlek, než na něj přijde řada. A to prej je u nás nedostatek lidí. Tam by se jim pár rukou navíc šiknul. Asi to bude stude–“ Zarazil se, když viděl pohled obou kolegů. „Řekl jsem něco?“ Andrea se na něj jen těžko dokázala soustředit, viděla v čase devatenáct patnáct zastavený obraz a muže. Stál bo kem ke kameře, koukal před sebe a částečně ho zakrývalo zvednuté víko kufru. „Neřekl, ani s tím už nezačínej a pojď se podívat na tohle.“ Když obešel stůl a zadíval se na jejich pachatele, bylo vi dět, že ho hlad přešel. „Kdo to kurva je?“ Promnul si oko a ukázal na postavu. „Lepší záběr nemáme?“ Andrea pokrčila rameny. „To zjistíme.“ Stiskla klávesu a obraz se dal do pohybu. Muž se rozhlížel na obě strany. Ani v jednom případě nebyl vidět ani náznak obličeje. Buď moc dobře věděl, kde je kamera a že ho bude snímat, nebo měl zatracené štěstí. Vrátil se k předním dveřím a něco odtamtud vytáhl. „Něco má v ruce,“ odtušil Luděk. „Něco vytáhl z kastlíku.“ „Nůž,“ tiše pronesl Přemysl Eliáš. „Hodně velkej nůž.“ Andrea obraz zastavila a koukala na muže, jak opět stojí v prostoru kufru, tentokrát lehce skloněný. „Proč by měl nůž? Tou dobou byla už oběť mrtvá. A končetiny jí tím uře zat nemohl, byly useknuté. V kufru má už naporcované tělo.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503599