knoflíky. Zapínáte si je všechny sama, nebo vám dnes ráno někdo pomáhal?“ „No, myslím, že motoricky je na tom ještě dobře, tělesně je přece taky ještě fit,“ zareaguji rychle. „Mám jen strach, protože tolik zapomíná. Co když nechá něco stát na sporáku? Nebo dohoří svíčka? Nebo opustí dům a už nenajde cestu zpátky?“ „Dnes tu byla paní Kowalská,“ řekne matka, která mě vůbec neposlouchá. „Chodí za mnou už hodně let!“ Plácnu si dlaní do čela. „No jistě, pondělí. Pane Kurzmanne, já jsem na to zapomněla jako na smrt. Paní Kowalská. Samozřejmě. Udržuje dům už mnoho let čistý! Každé pondělí!“ „Aha,“ přikývl. „Takže vám paní Kowalská dnes ráno pomáhala?“ „Říkala: Uděláme z vás opravdovou krasavici. Sprcha, umýt vlasy a parfém! A krásný kostým.“ S úsměvem přejela rukou po látce. „Ano, to se vám podařilo,“ potvrdí Kurzmann, „všechno to opravdu vypadá moc hezky a vy sama vypadáte krásně.“ Chvíli počká na její radostnou reakci a dál se cílevědomě vyptává: „Takže paní Kowalská vám tak úhledně prostřela i tento stůl?“ Máma přikývne. „Ale kávu jste vařila sama?“ Máma energicky potvrdí: „Jen proto takhle chutná.“ Teď už vůbec nevím, co si o tom mám myslet. „To s tou kávou…,“ řeknu mu, ale on jenom odmítavě mávne rukou. „Mám jednu pacientku, je jí devadesát a má alzheimera. Její syn je slavný dirigent a ona ho už nepoznává. Ale když ji požádá o určitou klavírní skladbu, posadí se ke křídlu a hraje. Bezchybně. Některé věci jsou zakotvené tak hluboko, že přetrvají.“ Kurzmann se dál mámy vyptává a ona osciluje mezi hrdostí a bezmocností. Já mezitím přemýšlím. Kdyby měla tělesné problémy, bylo by to jednodušší. To by pak uznala potřebu pečovatelky 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503578