„Máš něco?“ zeptal se Gabriel. Švýcar posunul list po desce stolu. Šest slov, bezpatkové písmo, velikost písma přibližně dvacet. Vím, kdo zabil Viktora Orlova.
„Můžu ti něco navrhnout?“ podíval se na něj Gabriel. „Rozhodně,“ odpověděl Bittel suše. „Zjisti, kdo to nechal u toho stromu.“ Stezka lemovaná stromy byla čerstvě vydlážděná a černá jako vinylová gramofonová deska. Z jedné její strany se prudce zvedal svah k okraji Starého města. Podél druhé strany tekly bahnitě zelené vody řeky Aare. Topol, u něhož byl nalezen balíček s dokumenty, se držel kořeny travnatého náspu, pod nímž stála dvojice hliníkových laviček. Dostat se k jeho kmenu šlo pouze překročením rustikálně vypadajícího dřevěného opěradla zábran. Nejbližší kamera pouliční kamerového systému CCTV se nacházela asi padesát metrů po proudu. Byla namontovaná na sloupu veřejného osvětlení, na kterém nějaký vyznavač uměleckého stylu graffiti načmáral nadávku proti muslimským přistěhovalcům. Bittel získal kamerové záznamy z celého uplynulého týdne, počínaje úsvitem minulou neděli a konče odstraněním balíčku týmem CBRN. Gabriel a Christopher videozáznam prozkoumávali na notebooku NDB v prosklené konferenční místnosti. Bittel využil čas k pročištění své e-mailové schránky. Protože ve Švýcarsku panovala jinak klidná neděle, kanceláře byly z velké části prázdné. Jediným zvukem, který se v nich ozýval, bylo občasné zazvonění telefonu, jejž nikdo nezvedal. E-mail od osoby, která se podepisovala jako pan Nikdo, dorazil Nině Antonovové do schránky ProtonMailu ve 20:36. Gabriel našel na videozáznamu z kamer CCTV stejný čas a pustil zpětný chod ve dvojnásobné rychlosti. Stezka byla několik minut 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503264