Páté jablko
třebuje dát odpočinout hlavě a přemýšlet si nad věcmi, které se ho osobně dotýkají. Tedy především nad těmi, kterými ho včera zasypala Betty Bellová. Chtěl jí pomoct se zavedením obchodu na vesnicích v okolí Přerova – nic víc –, a teď je skoro viněn z toho, že si ji dovolil seznámit s Francovými a zkomplikovat jí život. Vyčítá mu to ona i Teodor… jako kdyby on mohl za to, že si šmizla z Přádelny začala s tím malým chcípákem Eduardem! Ne, není šmizla, brzdí se. To on si ji tak nazval, aby na ni zapomněl, aby ho už přestala lákat. I mezi lidmi o ní zle mluvil, předkládal jim ji jako povětrnou holku… i když ví, že ona byla spíše mrcha prospěchářská než milostná. O to víc nechápe, kde se v ní vzala touha osedlat si mladého France a zadělat si s ním na parádní průšvih – jak se právě včera dozvěděl. Však proto tu dnes, v ústraní za keřem, na ni čeká… aby ji podrobil výslechu a pomohl jí vysekat se z toho všeho, jinak udělá nešťastným dalšího chlapa. Tak jako Donáta, tak jako jeho. Sedne si na rybářskou stoličku a uklidňuje rozbušené srdce pohledem na poklidnou řeku. Tluče mu pod hrudí, i když má s Betty už dlouho vyřízené účty a mohl by být v klidu. Jenže není. Za dvě hodiny za ním přijde, a na něho se navalí další lavina, která mu v duši dělá větší brajgl než troudovitá půda. Neměl jí pomáhat – nikdy a s ničím, vždycky se mu to přece vymstilo! Už v tom osmatřicátém, kdy se poprvé v Přádelně objevila po boku jejich anglického majitele Donáta. Přivezl si ji jako trofej, nejdříve tvrdil, že je jeho neteř, později bratrancova dcera, která sem přijela, aby získala nové zkušenosti v cizí zemi a osvojila si řeč. Střední Evropa byla rozpolcená neodvratně se blížící válkou, podle Ludvíka to nebyla vhodná doba 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503228