Onassis zavrtěl hlavou. „Nikdy bych nebyl tak neomalený, abych ho opakoval v přítomnosti samotné Marii Callasové.“ „Ale já na tom trvám,“ tleskla Maria rukama. „V žádném případě. Radši mi řekněte, co si dáte k pití.“ „Klidně to, co pijete vy,“ odvětila Maria a Onassis se vydal hledat číšníka. Jedna z žen jí ten vtip prozradila. „Barové stoličky má potažené předkožkou z velryb, z dob, kdy byl ještě velrybářem, a když se na ni posadí nějaká žena, zeptá se jí: „A uvědomujete si, že sedíte na největším penisu světa?“ Maria se zatvářila šokovaně. „To jsem ráda, že jste mi to řekla. Aspoň se mu můžu vyhnout.“ Onassis se vrátil a podal Marie sklenku. „Napoleon,“ řekl. „Jediný nápoj vhodný po půlnoci.“ Přiťukli si na zdar plavby. Onassis pak přešel do řečtiny, protože ženy se spolu začaly bavit anglicky. Zeptal se jí, zda se stane členkou nějakého jiného operního souboru, když už teď není v La Scale. Maria si povzdechla. „Ne, myslím, že ze mě bude kočovník, budu se toulat z místa na místo a nikde nebudu doma. Vy to asi máte podobně.“ Usrkla trochu koňaku, jemného a hřejivého. „Mým domovem je Christina,“ odpověděl. „Je jedno, ve kterých vodách se zrovna plavím, kartáček na zuby mám pořád ve stejné koupelně. Ale četl jsem v novinách o vašich potížích s La Scalou a Metropolitní operou. To pak musí být těžké soustředit se na hudbu.“ Maria přikývla. „Tuhle stránku věci nenávidím. Úplně nesnáším, když mi přisuzují něco, co jsem neřekla, nadávají mi a fotografují mě z podivných úhlů, jen abych vypadala jako fúrie. To pro ženské ego není nic příjemného.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503208