Táta
mi byl dlouho směšný tím, jak pořád někde hledal své známé. Padlo nějaké jméno a on už hned prý jestli by to nemohl být ten či onen, případně jeho syn nebo aspoň vnuk. To bude tím, že je táta z vesnice, říkal jsem si. Pak jsem se jednou, ještě za totality, setkal v Mnichově s otcem Yvonny Přenosilové, což byl inženýr a nakonec i generál. A ten důstojný pan Přenosil mě zdvořile požádal, jestli bych mu neposlal pražský telefonní seznam. Aby prý mohl hledat adresy svých kamarádů a zkoušet jim volat. Pomyslel jsem si, že ti staří chlapi opravdu dětinští. Ale ten seznam jsem mu poslal. Z radosti mi za to věnoval hodinky. Ještě je mám. Už se neuculuji ani nad svým otcem, ani nad Yvoninným, a vlastně ani sám nad sebou. Protože vy dobře víte, jak často někde po někom pátrám a na někoho vzpomínám. Jsem prostě celej táta.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503055