Hlas zdávna dozní a Stará dáma se usměje. Sliz slov!, to bylo přesné. Mlok! Dračí potvůrka českých rybníků. Dost hnusná, aby si ji její tvrdohlavost vysloužila. A dost nicotná, aby se nad přirovnáním s mlokem zamyslela. On, její přítel nejvěrnější, se dovedl i krutě posmívat, když to uznal za vhodné. Stará dáma zaklesne prsty do sebe a pohlédne si do otevřených dlaní: tak ráda by si vybavila, o čem se to tenkrát tak úporně přela! Ta umanutost nemohla být náhodná. A úplná pitomost to taky být nemohla, když mu stála za přirovnání. Vzpomínka je však prastará, žádný detailek se nevybavuje, otevřené dlaně mlčí.
3. Nejdražší, nejdražší Starý pán! Stal se tak mile směšným, když tvrdošíjně popíral nemilosrdné stárnutí! V domě zásadně nepoužíval výtah. Při přednáškách přecházel před katedrou anebo u ní stál. Než by použil hůlku, raději se do ní švihácky zavěsil a opřel se o její loket. Když plnou váhou zatěžkal bolavé koleno, ani nesykl. A některá témata hovoru stroze zakázal. Například, jak bylo u doktora, jestli ta poslední injekce bolela, jestli má lékárna otevřeno i v neděli, kolik tablet smí vzít během dne a jestli dodržuje dietu. Stará dáma protáhne ruce před tělem, narovná nohy od chodidel po kolena a přivolá si nikoli už pouhé
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503045