Kapitola sedmá Kousek od domu Chamberlainových se nacházel dvoupatrový Starbucks, kde často hodiny bivakovali živnostníci a vy sokoškoláci. Emira po službě obvykle nahodila výraz, jako že na ni nahoře čekají spolužáci a kamarádi, vyběhla do patra a na dámském záchodě se převlékla. Tentokrát si nechala džíny a k nim si vzala bílé tričko, vínově hnědé kotníkové boty a Shauniinu tmavě červenou bundu s plastickým eskem vlevo od zipu, značícím příslušnost k jednomu z univerzitních sportovních týmů. Využila zrcadlo, namalovala si rty, vlasy stáhla do culíku a poslala Kelleymu zprávu: Mám zpoždění promiň už běžím.
V restauraci, kde měli sraz, bylo neustále narváno. Na zdech celoročně visela vánoční světýlka, mexická cukrátka ve tvaru lebek, růže a vzorované deky z tlusté příze. Emira se protáhla mezi párečky a skupinkami čekajícími před vchodem a kolem hostesky, která zrovna volala: „Pan Reuben, rezervace pro šest!“ Když její oči přivykly tmě uvnitř, zjistila, že Kelley sedí v rohu. „Moc se omlouvám.“ „Nic se neděje, vůbec nic.“ Kelley ji pohladil po lokti a dal jí pusu na tvář. Odtáhl se od ní, usmál se a řekl: „Budeš se mi smát, když řeknu, že voníš jako napuštěná vana?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503025