98
Hlavu vzhůru po rozvodu
Je více než pravděpodobné, že pokud jste dočetli až sem, pak jste rodiče nezletilých dětí, kteří řeší svůj rozchod či rozvod. Mám potřebu se na chvilku od tohoto tématu odpoutat a připomenout, co v oblasti rodičovství funguje i v těžkých chvílích, a jaká jsou práva a povinnosti rodičů, vyplývající z tzv. rodičovské odpovědnosti. Na závěr této kapitoly se chci zmínit o tzv. rodičovském privilegiu, výsostném postavení rodičů.
Rodičovství Už v předchozích částech jsem se několikrát tohoto tématu dotkla. Je to pomyslné druhé patro partnerského vztahu. Mnohokrát jsem hledala odpověď na otázku, co rodičovství je, co je jeho podstatou a jeho cílem. Jenom připomenu, že rodičovství má tři roviny – biologickou, právní a sociální. V této části chci obrátit pozornost na to, jak rodiče fungují ve vztahu k dítěti, jak mu tvoří rodinné zázemí, jak se podílejí na péči a výchově, jak má dítě možnost sledovat interakci mezi dvěma odlišnými jedinci (máma a táta) a jak ho formují pro samostatnou existenci.
Co znamená být dostatečně dobrým rodičem? O rodičovství jsem se více rozepsala ve své první knize, ale i tady mám potřebu uvést několik základních charakteristik rodičovství. Je velmi důležité být si ve své roli jistý, možná ne tím, že dělám všechno jako rodič dokonale a správně, ale že dělám to nejlepší, co umím. Obecně k tomuto stavu využívám jednoduché přirovnání být pro své dítě velký – cítit se bezpečný ve své rodičovské roli a ve vztahu k dítěti (divili byste se, kolik rodičů má strach ze svého dítěte, resp. z jeho nesympatií) – prostě poskytnout mu bezpečné zázemí a jistou oporu. Takový rodič dbá na přiměřené bezpečí, ale není nadměrně úzkostný ani se příliš nezaobírá myšlenkou, zda je nebo bude dobrým rodičem. Své rodičovství žije, roste v něm v souladu s rozvojem jeho dítěte. Vyjadřuje dítěti vřelost a zájem, ale zároveň poskytuje rozšiřující se prostor jeho odpovědnosti a svobody. Jedno indiánské přísloví říká: Když jsou děti malé, potřebují kořeny, aby, až vyrostou, mohly dostat křídla. Sebeúcta a sebedůvěra rodiče je zdrojem jistoty a spolehlivosti, ve které se dítěti daří a zdravě se vyvíjí. Neznamená to nepřítomnost zátěžových situací, ale zátěž by se měla omezit na takovou, která je přirozenou součástí vývoje dítěte, je v mezích jeho vlivu a okruhu jeho práv a povinností. V současné době se čím dál častěji hovoří o tzv. curlingových či helikoptérových rodičích. Zjednodušeně se jedná o rodiče, jejichž hlavním cílem je dítěti umetat cestičku, odstraňovat sebemenší překážky a zabránit jakékoliv frustraci. Dnešní generace dětí má název generace sněhových vloček. Kromě jedinečnosti, která je jejich hlavním znakem, se jedná o generaci křehkých dětí, které neumí zacházet se zátěží, jsou konfrontovány s neschopností zvládnout nepříjemné pocity, námahu, zátěž nebo postrádat samozřejmé vymoženosti moderní doby a poradit si či najít řešení. Dalším úkolem rodičovství je projevovat lásku a blízkost. Pravdou je, že v tomto ohledu se každý projevujeme jinak. V rozvodových kauzách se dost často setkávám s názorem: zajímavé, že teď si hraje na otce roku, ale doposud se o dítě nezajímal jakoby ani nebylo. Když mám možnost nahlédnout do příběhu tohoto rodičovství více, dostává se na povrch několik zajímavých zjištění: „Je pravda, že to s malými dětmi moc neumím,“ říká otec, „prostě nevím, jak s miminem zacházet. Ale teď, když už je větší a je s ním kloudná řeč, tak si to spolu umíme užít. Nebo: „Matka si s dětmi vystačila a já jsem byl dobrý na to přinášet peníze a nestrkat nos do jejích věcí.“ Ale také: „Ano, musím přiznat, že moje bývalá žena je skvělá máma. S dětmi to umí a vím, že ji děti mají moc rády. V tomto směru má navrch.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503020