98
Hlavu vzhůru po rozvodu
Je více než pravděpodobné, že pokud jste dočetli až sem, pak jste rodiče nezletilých dětí, kteří řeší svůj rozchod či rozvod. Mám potřebu se na chvilku od tohoto tématu odpoutat a připomenout, co v oblasti rodičovství funguje i v těžkých chvílích, a jaká jsou práva a povinnosti rodičů, vyplývající z tzv. rodičovské odpovědnosti. Na závěr této kapitoly se chci zmínit o tzv. rodičovském privilegiu, výsostném postavení rodičů.
Rodičovství Už v předchozích částech jsem se několikrát tohoto tématu dotkla. Je to pomyslné druhé patro partnerského vztahu. Mnohokrát jsem hledala odpověď na otázku, co rodičovství je, co je jeho podstatou a jeho cílem. Jenom připomenu, že rodičovství má tři roviny – biologickou, právní a sociální. V této části chci obrátit pozornost na to, jak rodiče fungují ve vztahu k dítěti, jak mu tvoří rodinné zázemí, jak se podílejí na péči a výchově, jak má dítě možnost sledovat interakci mezi dvěma odlišnými jedinci (máma a táta) a jak ho formují pro samostatnou existenci.
Co znamená být dostatečně dobrým rodičem? O rodičovství jsem se více rozepsala ve své první knize, ale i tady mám potřebu uvést několik základních charakteristik rodičovství. Je velmi důležité být si ve své roli jistý, možná ne tím, že dělám všechno jako rodič dokonale a správně, ale že dělám to nejlepší, co umím. Obecně k tomuto stavu využívám jednoduché přirovnání být pro své dítě velký – cítit se bezpečný ve své rodičovské roli a ve vztahu k dítěti (divili byste se, kolik rodičů má strach ze svého dítěte, resp. z jeho nesympatií) – prostě poskytnout mu bezpečné zázemí a jistou oporu. Takový rodič dbá na přiměřené bezpečí, ale není nadměrně úzkostný ani se příliš nezaobírá myšlenkou, zda je nebo bude dobrým rodičem. Své rodičovství žije, roste v něm v souladu s rozvojem jeho dítěte. Vyjadřuje dítěti vřelost a zájem, ale zároveň poskytuje rozšiřující se prostor jeho odpovědnosti a svobody. Jedno indiánské přísloví říká: Když jsou děti malé, potřebují kořeny, aby, až vyrostou, mohly dostat křídla. Sebeúcta a sebedůvěra rodiče je zdrojem jistoty a spolehlivosti, ve které se dítěti daří a zdravě se vyvíjí. Neznamená to nepřítomnost zátěžových situací, ale zátěž by se měla omezit na takovou, která je přirozenou součástí vývoje dítěte, je v mezích jeho vlivu a okruhu jeho práv a povinností. V současné době se čím dál častěji hovoří o tzv. curlingových či helikoptérových rodičích. Zjednodušeně se jedná o rodiče, jejichž hlavním cílem je dítěti umetat cestičku, odstraňovat sebemenší překážky a zabránit jakékoliv frustraci. Dnešní generace dětí má název generace sněhových vloček. Kromě jedinečnosti, která je jejich hlavním znakem, se jedná o generaci křehkých dětí, které neumí zacházet se zátěží, jsou konfrontovány s neschopností zvládnout nepříjemné pocity, námahu, zátěž nebo postrádat samozřejmé vymoženosti moderní doby a poradit si či najít řešení. Dalším úkolem rodičovství je projevovat lásku a blízkost. Pravdou je, že v tomto ohledu se každý projevujeme jinak. V rozvodových kauzách se dost často setkávám s názorem: zajímavé, že teď si hraje na otce roku, ale doposud se o dítě nezajímal jakoby ani nebylo. Když mám možnost nahlédnout do příběhu tohoto rodičovství více, dostává se na povrch několik zajímavých zjištění: „Je pravda, že to s malými dětmi moc neumím,“ říká otec, „prostě nevím, jak s miminem zacházet. Ale teď, když už je větší a je s ním kloudná řeč, tak si to spolu umíme užít. Nebo: „Matka si s dětmi vystačila a já jsem byl dobrý na to přinášet peníze a nestrkat nos do jejích věcí.“ Ale také: „Ano, musím přiznat, že moje bývalá žena je skvělá máma. S dětmi to umí a vím, že ji děti mají moc rády. V tomto směru má navrch.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503020
Práva a povinnosti rodičů
99
V rodičovství vlastně po celou dobu hledáme vyváženost mezi oceněním a sankcí. Jak povzbudit to dobré a omezit, nebo dokonce zamezit tomu špatnému. A uměním rodičovství je najít tu správnou hranici, správný způsob i načasování. Zdravé rodičovství připouští, a dokonce počítá s tím, že každý z rodičů je odlišný. Zmiňuje se o tom známá dvojice terapeutů Chvála a Trapková18, které jsem už zmiňovala v souvislosti s tématem rodiny jako sociální dělohy. Autoři představují rodinu jako chráněný prostor, kde máme vše potřebné k rozvoji, osamostatnění a sociálnímu porodu. V rodině rodiče představují dva protikladné principy – mužský a ženský a vysvětlují, že dítě dozrává a profiluje se právě kontaktem s oběma póly. Právě jejich náhled na prospěšnost odlišnosti přispívá ke zklidnění v rodičovské spolupráci, protože legitimizuje odlišnost rodičů (mužského a ženského principu), a dokonce ji povyšuje na nezbytný předpoklad zdravého vývoje dítěte. O co se jedná? Autoři představují odlišnost, dokonce protiklady mužského a ženského principu, přičemž připouštějí, že tyto charakteristiky nejsou vázané na pohlaví, ale zároveň usuzují, že je pro dítě srozumitelnější, pokud je ženský princip spojen s matkou/ženou a mužský princip spojen s otcem, mužem. Podle těchto autorů má ženský princip tyto charakteristiky: akceptující; podporující; pasivní; vyčkávající; vcítivý; vytvářející prostor, pečující o síť vztahů. Pokusím se to přeložit do běžné mluvy. Máma, nebo chcete‑li, osoba fungující v ženském principu, své dítě přijímá, dokonce ho bezvýhradně podporuje, aniž dítě podává jakýkoliv výkon. Je ve své roli trpělivá, vyčkává na správný čas, inspiruje k rozvoji a jde jí zejména díky empatii o včlenění dítěte do sítě vztahů. Naproti tomu mužský princip je charakterizován těmito znaky: vyžadující, vymezující, aktivní, vymáhající, nevcítivý, omezující prostor, pečující o hierarchii. Jak si to přeložit? Pro dítě je prospěšné setkat se i s požadavky, dokonce zažít neúspěch, být vystaveno vymezení a hranicím bez sentimentální blahosklonnosti. Mužský princip dbá na respektování hierarchie. V mnoha případech máme tendenci trvat na stejnosti rodičovského přístupu a odlišnost považujeme za nežádoucí. Podle této teorie však dítěti prospívá, pokud se setká s oběma principy, ať už v jedné domácnosti – v rodině, nebo v kontaktu s oběma rodiči, žijícími odděleně. V situaci, kdy jeden z rodičů není přítomen, není dostupný nebo některý z principů chybí, je možné, aby chybějící pól, protiklad, byl zastoupen jinou osobou (sourozencem, prarodičem, vedoucím kroužku, nebo dokonce literárním či filmovým hrdinou, a to ať je jedná o mužský, nebo ženský princip). Mnoha rodičům by se ulevilo, kdyby věděli, že dítě se v určitých životních fázích přiklání k jednomu nebo k druhému rodiči. Tento koncept představuje jednotlivé fáze vývoje, kdy dcera nebo syn více inklinují k matce, resp. mateřskému principu, a období, kdy upřednostňují kontakt s mužským principem. Tento koncept se opírá o tzv. oidipovský komplex, kdy dítě v předškolním věku vyhledává spíše rodiče opačného pohlaví. Poté přichází období, kdy se přechodem z rodinného prostředí do širších vztahů spíše přimyká k mužskému principu – otci, aby se v následné etapě školního věku více identifikovalo s rodičem stejného pohlaví. Okolo dvanáctého roku jako by bylo potřeba ještě dosycení v mateřské blízkosti a pak dochází k tzv. druhé identifikaci a dítě se ocitá víceméně v pólu rodiče stejného pohlaví, a to umožňuje zakotvení v pohlavní identitě. Jen ze zajímavosti se můžete seznámit s tím, jak popisují tito autoři a vlastně i graficky znázorňují vývoj dítěte – jeho zrání v rodině, v kontaktu s oběma rodiči. Můžete si promítnout vaši vlastní situaci, resp. situaci vašich dětí. V jakém jsou věku? Jak se projevují? Co hledají?
18
Chvála, V., Trapková, L. (2004).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS503020
100
Hlavu vzhůru po rozvodu
Obr. 4 Oscilace dítěte mezi mužským a ženským jazykovým módem (Trapková, L., Chvála, V.)19 Jsem přesvědčená, že převážná většina rodičů je zodpovědných, milujících a rozumných. Že jim skutečně záleží na blahu jejich dětí a hledají možnosti, jak i v době, kdy se rozpadlo partnerství, mohou svědomitě naplňovat svoji rodičovskou roli. Dokonce je velmi pravděpodobné, že nějakou dobu, než se přizpůsobí nové situaci, budou fungovat v individuálním rodičovství, bez náznaku či potřeby spolupráce, bez fungujícího rodičovského týmu. Proč ne? Je‑li to etapa, která je adaptací na nové životní podmínky, pak je to víc než pochopitelné. Je však dobré mít na paměti, že pro zdravý vývoj dítěte je optimální, aby zažívalo kontakt s oběma rodiči, s jejich odlišností, ale také aby bylo svědkem jejich vzájemného respektu a spolupráce.
Co je cílem rodičovství? Už delší dobu mi v souvislosti s rodičovstvím zní v hlavě jeden citát: Rodičovství je jediný vztah, jehož cílem je rozdělení. A z mého pohledu je péče rodičů realizovaná doma, podpořená pocitem domova, porozumění a přijetí, důležitá do té doby, než přijde k přirozenému oddělení dítěte od rodičů. Do doby jeho tzv. sociálního porodu do samostatné existence je nutné dítěti poskytnout prostředí, ve kterém se učí fungovat. Specifické péče o dospívající v době rozvodu /rozchodu rodičů je kapitola sama pro sebe (ale dostane se i k tomu).
19
Trapková, L., Chvála, V., https://www.lirtaps.cz/rodina-jako-socialni-deloha/
Ukázka elektronické knihy