Pod střechu vlezl severní vítr a honí se z pokoje do pokoje, jako by někoho marně hledal. Nejdou mi z hlavy obrázky poštovních holubů a jejich křehké krásy. Číhají na uhlově černém moři sokoli s hákovým křížem? Z naší stěny na mě pichlavýma očima zírají suky v prknech. Tvrdě soupeříme o to, kdo vydrží mít déle otevřené oči. V tomhle zápase vždycky prohraju. Nakonec se dostaví sny. Výjevy z tátovy války. Nad Lamanšským průlivem se třepotají sebevražední piloti s bílými křídly a s dírami od granátů v prsou a prolínají se s babiččinou zledovatělou tváří a modrými rty uprostřed moře mezi šéry. Utonula, když tátovi bylo teprve šestnáct let, a já ji vidím, jak mizí ve vlnách. Nad hladinu vyčnívají jen její drobné ruce. Pozdě v noci mě probudí mohutné hřmění a záblesky světla. Olga už je vzhůru. Nejdřív mě napadne, že to jsou pašeráci, kteří se plíží po útesech s bednami domácí kořalky a za bouře posílají lodím vzkazy morseovkou. Pak oblohu znovu rozčísne blesk. Kávové hrnky ve světnici padají ze stolu a holubi přestávají vrkat. Ve dveřích stojí máma, je celá oblečená, pod paží svírá starou tašku od SAS a třese se. Za blesků a hromů je letadlo nejbezpečnějším místem na světě! „Chci pryč. Chci odletět! Zastavte to!“ naříká. „Brontofobie,“ konstatovala by Filipa, kdyby byla vzhůru. Moje starší sestra však zjevně dokáže bouřku zaspat snad no, poněvadž je celá zalezlá pod vatovanou dekou. Až najednou Olga ukáže z okna. „Filipa!“ Naše starší sestra pobíhá venku ve spodním prádle. Olga na ni volá, ale Filipa se dívá skelnýma očima skrz nás. Pak se otočí a po špičkách zmizí v březovém lese.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502771