KIRA SINCLAIROVÁ
Finn se chvíli mračil na jantarovou tekutinu, než ji jedním douškem polkl. Alkohol ho pálil vzadu v krku, ale on tu bolest vítal, protože ho zaostřovala v přítomné chvíli. „Já to nedokážu,“ zamumlal nakonec. „Co?“ „Být poctivý.“ Finn odložil sklenici na desku Stoneova stolu a pak se zadíval na svého přítele. „Je to teprve pár týdnů a já jsem až po uši v tom dokonalém rodinném obrázku, který mi Genevieve maluje. Oba víme, že nejsem hodný kluk, nikdy jsem se tím netajil. Je mi jasné, že to nakonec stejně všechno nějak pokazím.“ Stone zkřížil ruce na prsou, opřel se o hranu stolu a zamračil se. „Ze všeho, co jsi mi řekl, mi Genevieve připadá jako dost praktická žena. Nemluvě o inteligenci.“ „To je úplná pravda.“ „Něco mi říká, že velmi dobře ví, co jsi zač, a nečeká, že si budeš hrát na dokonalého.“ „Na někoho, kdo je tak chytrý, dokážeš být někdy neskutečný hlupák,“ odtušil Finn suše. „Zvláštní je, Piper mi často říká to samé,“ zasmál se Stone. „Ale myslím, že se oba mýlíte, protože pokud jde o Genevieve, jsem si naprosto jistý. Mluvil jsi s ní o něčem takovém?“ „To tedy sakra ne. Vzhledem k naší minulosti bych řekl, že to poslední, o čem by chtěla slyšet, je to, že musím neustále bojovat, abych zůstal poctivý.“ „Já ti nevím. Mám pocit, že by tě určitě podpořila.“ Finn se ušklíbl. „Ty o ženských nic nevíš.“ „Kecy. Jsem momentálně jediný z nás tří, kdo zrovna plánuje svatbu,“ mávl Stone rukou a utnul tak veškeré další námitky, které mohl Finn vznést. „Na 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS502412